19. Antická filosofie – kosmologická a antropologická

ANTICKÁ FILOSOFIE
– začíná na přelomu 7. a 6. století před naším letopočtem, trvá do 6. stol. n. l.
– položila základy euroamerické civilizace, dělí se do 4 etap:
1. kosmologická filozofie – zabývala se podstatou našeho přírodního světa
2. antropologická filozofie – zabývá se člověkem, společností
3. systematická filozofie – tvorba fil. systému
4. helénistická filozofie – pronikání mystických prvků do fil.

Proč vznikla filozofie v Řecku? V Malé Asii se střetávaly dvě tehdejší nejvyspělejší kultury východní a středomořská. Praktické potřeby vedly k systematizaci poznatků o světě. Řecké náboženství nemělo jednolitý systém, umožňovali rozdílný výklad.

Rysy:
1. snaha o rozumový výklad světa
2. fil. označovala vše, k čemu člověk mohl dospět rozumem nebo zkušeností, poznáním

Kosmologická filozofie
Míléťané
– filosofická škola, která se zabývala problémem prapočátku světa, hledají pralátku – sjednocující prvek (arché), ze které svět vzešel
– název podle města Milétos, kde škola vznikla
– pralátka – konkrétní nebo neurčitá, není to mrtvý stavební materiál, ale živá oduševnělá hmota
– založila fyzikální obor – učení o hmotě (její základy)
– představitelé:
Thales – pův. obchodník, také matematik (Thaletova kružnice) a astronom, formuloval matematické poučky, nenapsal žádné dílo, o jeho myšlenkách se dovídáme od ostatních filozofů, pralátkou podle něj byla voda a Země plave na vodě.

Anaximandros – autorem prvního filozofického spisu, který se ale nedochoval, jmenoval se O přírodě, přešel od konkrétně chápané látky k nekonkrétní, za pralátku považoval apeiron = látka absolutní, nezničitelná, smysly nepostihnutelná, neurčitá. Země se podle něj volně vznáší v prostoru, dříve byla v kapalném stavu, pak se začala vysušovat, a tak vznikli suchozemci, byl autorem první řecké mapy tehdejšího známého světa.

Anaximenés – pralátka – neobecný, nekonkrétní vzduch = apeiron aer.

Pythagorovci
– fil. škola, měla znaky mystické sekty, vycházela ze skutečných i tradicí Pythagorovi připisovaných názorů, Pythagoras po sobě nezanechal písemné památky
– škola na jihu Itálie ve městě Krotón

Pythagoras – hl. představitel, pocházel s ostrova Samu, za své názory byl pronásledován, poprvé použil pojmu filozofie a kosmos = uspořádaný svět (mezi vším jsou číselné vztahy). Za sjednocující princip světa považovali harmonii vyjádřitelnou číselnými vztahy, ne pralátku, harmonii odvodil z hudby.

Pythagorovci uctívali čísla, nejmagičtější bylo číslo 10 – obsahuje princip, z něhož je vyvozen kosmos, vzniká ze součtu 1+2+3+4=10.
Čísla v součtu mají své významy:
• 1 – bod, základ všeho
• 2 – spojnice dvou bodů
• 3 – tři úsečky, z nichž vzniká plocha
• 4 – prostor (ze tří trojúhelníkových ploch)

Tato škola kladla velký důraz na morálku, měli představu o věčném koloběhu kosmu, z toho odvozovali převtělení lidské duše, aby se duše z koloběhu vysvobodila, musela ctít etické zásady.

Hérakleitos
– nebyl členem žádné filosofické školy
– první znaky fil. systému
– samouk
– nejslavnější výroky: „Nelze dvakrát vstoupit do téže řeky.“
„Vše plyne, nic netrvá“
– zakladatel dialektiky – nauka o vývoji
– každá věc se skládá ze dvou protikladných sil, mezi nimi probíhá neustálý boj, což je hybná síla vývoje
– za pralátku považoval oheň – chápal ho jako výchozí energii, iniciátor, hybný činitel, neustále se mění
– logos (rozum, řád) – zabraňuje tomu, aby změny způsobovaly chaos, je to obecný zákon (zákony vesmíru, přírody), podle něhož se řídí celý svět. Moudrý člověk má tento zákon poznat a žit v souladu s ním.

Eleaté
– v opozici vůči Hérakleitovi, důraz na rozumové poznání, poukazují na vztah mezi pravým poznáním a pouhým zdáním
– založení této školy inspiroval Xenofanés – odmítal antropomorfní představu o bozích, tvrdil, že je jeden dokonalý bůh – je všude, ve všem, není podobný lidem

Parmenidés – zakladatel, odmítal smyslové poznání – jeho výsledkem je pouhé zdání, vyzdvihuje rozum – vede nás k pravdě, v rozumu není pohyb – pohyb neexistuje. „Jen jsoucno je, nejsoucno není.“ Jsoucno – vše kolem nás, jedno neměnné, věčné; nejsoucno – nic.

Zenón z Eleje – podporoval a obhajoval Parmenidovy názory praktickými důkazy – 60 aporií (Achilles a želva, letící šíp), chtěl dokázat, že rozum může zpochybnit i nepochybnou smyslovou skutečnost. Byl proti klasické představě prostoru.

Mladší fyzikové
– vyházeli ze školy Eleatů a z Hérakleita

Empedoklés – lékař, státník, básník. Vychází z myšlenek jiných škol, byl první, který tvrdil, že jsou čtyři rovnocenné pralátky – oheň, voda, vzduch a země. Zavádí pojem energie – z pralátek se uvolňují částečky a opětovně se seskupují – dva druhy energie:
1. láska – spojuje částečky
2. svár (nenávist) – uvolňuje částečky

Tvrdil, že hmota je z látky a je nezávislá na energii.
Vytvořil jednoducho vývojovou linii:
1. rostliny
2. živočichové
3. člověk

Anaxágorás – byl starší, ale z Empedokla vycházel. Pocházel z Malé Asie. Jako první přinesl filosofii do Athén – tehdejší centrum antického dění. Chtěl podat důkazy o přír. zákonech (vyvracely existenci bohů), z Athén byl vyhoštěn. Odděluje hmotu a energii (typické pro mladší fyziky), vytvořil pluralistickou koncepci – existuje nekonečné množství odlišných prvků = semen. Každá věc vzniká ze svého semene, k vzniku je potřeba nějaký podnět – veškeré děje způsobuje abstraktní božský duch = nús (energie). Tvrdil, že na počátku světa byl chaos, svět uspořádal nús.

Atomisté
– zakladatelem školy byl Leukippos, dochoval se pouze jeden jeho výrok – náhoda neexistuje, vše má nějakou příčinu
– hl. představitel – Demokritos – pocházel z Abdéry (S Řecko), byl z vyšších vrstev, hodně cestoval a vzdělával se, měl encyklopedické znalosti. Napsal dílo, které se celé nedochovalo, ale dochoval se seznam spisů, které se zabývaly obory – matematika, fyzika, astronomie, logika, etika, estetika, geografie, anatomie atd.

Inspiroval se Leukippem – předpokládá existenci jsoucna i nejsoucna (plného i prázdného prostoru). V nejsoucnu se pohybují nejmenší dále již nedělitelné částice – atomy. Vlastností atomů je pohyb, nejsou stejné, liší se tvarem a velikostí. Atomy se víří podle zákona tíže – dochází ke srážkám (dva nestejné atomy se odrazí, stejné se shlukují – z těchto shluků vzniká i lidská duše).

Náhoda neexistuje, vše má své zákony. Posmrtný život neexistuje – po smrti se atomy rozpadnou zpět na malé částečky.

Kladl důraz na rozumové poznání, ale nezavrhoval smysly. Tvrdil, že každá věc je složená z vlastních atomů, které vstoupí do našich smyslů – informace o věci.
Zabýval se i etikou – člověk by se měl snažit o dosažení blaženosti – tj. klidná a spokojená mysl. Blaženosti lze dosáhnout, když je člověk v harmonii, je uměřený, nezávislý na smyslových požitcích a pomíjivých věcech.

Antropologická filosofie

Sofisté
– učitelé moudrosti, měli propracovanou vzdělávací soustavu (za peníze)
– působili v Athénách v době jejich rozkvětu
– přednášeli zákl. práva, politiky a ekonomiky
– význam – upozornili na význam sdělitelnosti poznatků a na úlohu jazyka, první se zaměřili na člověka a na úlohu myšlení
– hl. věc, kterou se zabývali je otázka pravdy

Próthágorás – žádná absolutní (objektivní) pravda není, pravda je subjektivní (relativní). Jedna stejná věta může být z úst jednoho člověka pravdivá, z úst druhého nepravdivá. Člověk, který dokázal přesvědčit ostatní, má pravdu. Když nepomáhají prostředky jazykové, má se sáhnout k násilí.

Gorgiás – skeptický k otázce pravdy = nic neexistuje, a pokud něco je, tak to nemůže člověk poznat. I kdyby bylo možné něco poznat, není toto poznání sdělitelné.

Sokrates
– nebyl členem žádné školy, působil sám za sebe
– hl. oblastí, kterou se zabýval – morální zásady = etika, pokud je člověk zná, pak se dle nich může chovat
– nic nenapsal, ani o sobě, psali o něm druzí – rozporuplné názory, složité najít jaký opravdu byl
– narodil se v Athénách – první velký filosof, který se zde narodil
– nejdříve se vyučil sochařem, účastnil se Peloponéských válek, po návratu se věnoval filozofii
– oženil se, jeho žena Xantypa – nadávala mu, že nenosil peníze
– vyučoval zdarma
– nenapsal žádný spis
– provozoval filozofii v athénských ulicích, výuka byla založena na dialogu, dvě fáze:
1. destruktivní část – vzešel z ní výrok: „Vím, že nic nevím.“ Nechal druhého hovořit, pak mu dával otázky, kterými zpochybňoval jeho názory.

2. konstruktivní část – kladl otázky, druhý odpovídal a tím si vytvářel nový názor, závěr
– byl mistr v kladení otázek, propracovaný systém otázek
– etika – hl. téma – výrok „Poznej sebe sama.“ Tvrdil, že zlo je způsobeno lidskými smysly a neznalostí dobra. Tvrdil, že morálce se lze naučit. (dnes etický intelektualismus)
– odsouzen k trestu smrti (vypití bolehlavu) – údajně kazil mládež

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
23. Filosofie klasického období a helénistická filosofie
20. Antická filosofie – systematická a helénistická
Antická kultura
Antropologický obrat
VELKÉ OSOBNOSTI ANTICKÉ FILOSOFIE – SOKRATES, PLATON, ARISTOTELES
SOKRATES (469 – 399 př.n.l.)
SOKRATES (469 – 399)
Platón (427 – 447 př.n.l.)
PLATÓN (427 – 347 PNL¨)
PLATÓN (427 – 347 př.n.l.)
ARISTOTELES (4. století PNL)
Aristoteles vypracoval systém 10 kategorií
EPIKUREISMUS
Antický skepticismus
Skepticismus, Epikureismus
Eklekticismus
Články na hledaný výraz „Antická filosofie klasického a helénistického období“ naleznete na bezuceni.cz