1. Věda, vztah filosofie a vědy

1. Věda, vztah filosofie a vědy

Věda je systém objektivně pravdivých poznatků o určitém předmětu, které byly dosaženy určitými metodami. Její zárodky jsou už v pravěku – Sumer, Indie, Čína, na jejich poznatky navázali Řekové. První vědecké poznatky vznikly při oddělení duševní práce od fyzické. Od Řecka až do Průmyslové revoluce měla věda vysvětlující funkci.

Vědy dělíme:
1. přírodní – biologie, fyzika
2. společenské – psychologie, sociologie, ekonomie, politologie, etika, filozofie, teologie, právo
3. formální – matematika, logika

Funkce vědy v současnosti:
1) Gnoseologická – poznávací
2) Prognostická – předpovídací
3) Výrobně praktická

Teorie vědy:
– vysvětlení zákonitostí
– důkazy
– vědění o určitém předmětu
Každá teorie vznikla z hypotézy neboli domněnky.

POLITOLOGIE – věda zabývající se politikou, jejím předmětem je moc, zabývá se fungováním státu, pol. ideologiemi, stranami, systémy a institucemi a pol. chováním. Jako samostatná věda vzniká v 19. – 20. století v USA, u nás po r. 1989. Z řeckého polis – řecký městský stát a logos – věda, rozum, řád.

VĚDA O MEZINÁRODNÍCH VZTAZÍCH – nalézáním bezpečnějších a efektivnějších prostředků organizace vztahů mezi lidmi, společnostmi, vládami a ekonomikami; vývoj a strukturu těchto vztahů. Za subjekty mezinárodních vztahů považujeme suverénní státy – mají svrchovanou moc nad obyvatelstvem svého území. Předmětem mezinárodních vztahů je proces integrace – proces sjednocování v zájmu hospodářské a politické stability, ale při zachování státní suverenity členů. Opačným procesem je desintegrace – původní jednotný stát se rozdělí, oddělí se od něj nějaká jeho část.

EKONOMIE – Jako samostatná věda vznikla v 18. století. Ekonomie zkoumá, jak různé společnosti užívají vzácné zdroje (suroviny) k výrobě užitečných statků a jak je rozdělují mezi různé skupiny.
Má dvojí úlohu:
1. popisuje, vysvětluje a předvídá ekonomické jevy
2. aplikuje poznání
Ekonomie se dělí na makroekonomii a mikroekonomii. Makroekonomie zkoumá ekonomiku jako celek (ekonomie státu, inflace), mikroekonomie zkoumá chování jednotlivých ekonomických subjektů (hosp. domácnosti apod.).
Předmětem zkoumání ekonomie je ekonomika – specifická struktura vzájemných vztahů určených k uspokojování potřeb. Ekonomie využívá poznatků mnoha jiných vědních disciplín (matematika, statistika, filozofie, sociologie…)

PSYCHOLOGIE – Psychologie je věda, která zkoumá duševno člověka a objevuje zákony, kterými se řídí duševní jevy. Jako samostatná věda vznikla v 19. stol. Jedním z nejvýraznějších psychologů byl Moravan židovského původu Sigmund Freud. Psychologie vznikla složením řeckých slov psyché = duše a logos = rozum. Předmětem psychologie je prožívání a chování jedince.

SOCIOLOGIE – Z řeckého soicetas = společnost a logos = rozum, věda. Jako samostatná věda vzniká v první polovině 19. století, za zakladatele je považován Auguste Comte. Zabývá se společností, jejími jevy a vztahy, její strukturou a zákonitostmi jejího vývoje. Formuluje obecné principy společenského vývoje. Snaží se poznat pravidla života sociálních skupin.

ETIKA – filozofická vědní disciplína, jejímž hlavním předmětem je morálka. Pochází z řec. slova éthos = zvyk, obyčej, charakter.

LOGIKA – logos = řeč, řád, struktura nesoucí význam
– zkoumá, jak lidé odůvodňují své názory, poskytuje prostředky pro přesné i pravděpodobnostní vyjadřování o skutečnosti, je jádrem argumentace mezi lidmi a poskytuje teoretický základ pro pochopení vědecké metody. Zkoumá formy a zákony správného uvažování.

TEOLOGIE – nauka o bohu a náboženství

PRÁVO – soubor norem vdaných a uznaných státem, které jsou pro společnost závazné, jejich dodržování je vynucováno státní autoritou

FILOZOFIE – soustava kritického uvažování o problémech bytí, světa, kladení otázek. Nemá jasně vymezený předmět, jímž se zabývá, snaží se zařadit jednotlivé jevy života do obecných souvislostí. Vzniká na přelomu 6. a 7. století př. n. l. na západním pobřeží Malé Asie (střet tehdejších vyspělých kultur Řecka, Asie a S Afriky – obchodní křižovatka).
Odvětví:
1. ontologie – zabývá se podstatou bytí
2. kosmologie – principy přirozeného světa
3. filozofická estetika – účelností krásy, co je to krása, vnímáním a hodnocením světa z hlediska krásy a ošklivosti
4. filosofická etika – otázka morálky
5. filosofické teologie – náboženstvím
6. filosofická antropologie – člověkem a společností
7. gnoseologie – možnostmi poznání
8. filozofie přírody – výklad podstaty přírody, zákonitosti přírodního dění
9. logika – formy a zákony správného uvažování

Člověka vede k filozofování:
1. údiv, úžas
2. pochybnost
3. pocit člověka ztraceného ve světě – nutí nás najít smysl vlastního života

Předpoklady pro vznik filozofie:
– předfilozofický postoj člověka ke světu – mýtický postoj – člověk je součástí světa, přírody, nevyčleňuje se z něj, ničemu se nediví, vše je samozřejmé (bohové, přírodní síly)
– teoretický postoj – údiv, úžas, pochybnost – uvědomění si sebe sama, pocit, individuality, člověk se vyděluje z celku světa, diví se obyčejným věcem (východ a západ slunce…)

3 základní filozofické otázky:
– Zda skutečnost můžeme poznat a pokud ano, tak jak?
– Jaká je skutečnost, která nás obklopuje?
– Jaká je naše úloha v této skutečnosti?

Filozofie je řeckého původu (filein = milovat, sofia = moudrost – milovat moudrost). Moudrost je vždy více než vědomost.

Filozofie se zabývá – učí klást otázky a vybízí k hledání odpovědí. Těžší je formulovat otázku – pro odpověď je záchytným bodem.
Vědy se dělí na reálné a formální. Reálné jsou humanitní a přírodovědné – popisují realitu.

Formální – např. logika, matematika. Filozofie do tohoto rozdělení nepatří, je založena na rozumovém poznání.

Vztah filozofie a ostatních věd:
1. středověk – služka věd, úkolem je dávat poznatky z jiných věd dohromady, tvořit systém
2. vychází z poznatků věd a zpracovává je pro zodpovězení svých otázek
3. samostatná disciplína nezávislá na ostatních vědách (dnešní doba)

Filozofie se zabývá podobnými názory jako teologie (věda o náboženství), s tím souvisí dva názory:
1. Filozofie a teologie jsou v rozporu, filozofie nevychází z víry.
2. Mezi filozofií a teologií je jednota v předmětu, kterým se zabývají.

Rozdíl mezi filozofií a mytologií – ve filozofii nevystupují nadpřirozené bytosti.