21. Křesťanská a renesanční filosofie

Filosofie ve středověku
– vycházela z fil. antické
– na počátku období se obhajuje, systematizuje křesťanství

Náboženství

KŘESŤANSTVÍ – 3 hl. proudy: římskokatolický, pravoslavný, protestantský. Vzniklo z židovského náboženství a navázalo na fil. myšlení helénismu. Vzniklo v Judei – království mezi Mrtvým a Středozemním mořem, které se na počátku letopočtu stalo řím. provincií. Na významu nabyla skupina křtěnců vedená Janem Křtitelem a Ježíšem Kristem (dožil se 33 let). Ježíš byl považován za očekávaného spasitele, jeho matkou Marie, otec Bůh, narodil se v Betlémě, žil v Nazaretu, po jeho opuštění hlásá evangelia

– bylo jednou z židovských sekt – měli ale pokrokový program, bylo univerzální pro všechny lidi (bohatý, chudý, muž, žena), usilovali o dosažení sociální spravedlnosti a obnovení morálních a náboženských norem

– apoštolové šířili Ježíšovo učení, nejvýzn. byl Pavel, dostal se do Říma, v Římě byli křesťané pronásledováni až do r. 313 – císař Konstantin vydal edikt Milánský – křesťanství zrovnoprávněno s ostatními kulty, r. 325 se konal koncil v Nikáii – stanovena zákl. dogamta
– zákl. textem je Bible – skládá se ze Starého a Nového zákona
– Starý zákon – 5 knih Mojžíšových, Knihy proroků, Svaté spisy
– Nový zákon – Skutky apoštolů (o životě prvních křesťanů), epištoly (Listy apoštolů), evangelia (Marek, Matouš, Lukáš, Jan), Zjevení sv. Jana (apokalypsa)
– opírá se o deset morálních zásad (Desatero božích přikázání)

Katolický proud – v čele papež se sídlem ve Vatikánu, svatostánkem je katolický kostel, v čele je oltář umístěný směrem na východ, je tam věčné světlo – značí přítomnost boha; vyznávají 7 svátostí (křest, svátost smíření – vyzpovídání se a rozhřešení, svátost eucharistie – svaté přijímání, svátost stavu manželského, svátost biřmování – křesťanská dospělost, svátos kněžství, svátost posledního pomazání), říkají, že Kristus je bůh.

Pravoslavní – v čele stojí patriarcha – je jich více, svatostánek – pravoslavný kostel, místo oltáře je ikonostas (zeď s obrázky svatých, kde je vchod do místnosti, kde probíhá část obřadu), obřadní řečí je stsl., Kristus je člověk.

Protestanté = evangelíci, nemají představeného, nemají svátost smíření, kněžské funkce mohou zastávat i ženy, farář může mít rodinu.

ISLÁM
– zakladatelem je Mohammed, pocházel z Mekky, inspirovalo ho žid., křesťanství i pohanství, oženil se v 25 letech s bohatou vdovou Chadimou, ve 40 letech se mu zjevil archanděl Gabriel, ukázal mu nebe a seznámil ho s Alláhem
– stoupenci jsou muslimové
– islámský letopočet se datuje od r. 622 n. l., kdy Mohammed dobyl Mekku
– posvátnou knihou je Korán – skládá se ze 114 súr (veršů), dále ze 7 článků víry:
1. Víra v jediného boha Alláha
2. Víra v anděly
3. Víra v Písmo svaté (Korán)
4. Víra v proroky (Mohammed, Kristus)
5. Víra v soudný den
6. Víra v den vzkříšení
7. Víra v dobro a zlo

– mají 5 zákl. morálních pravidel:
1. uznávat Alláha
2. modlit se 5x denně
3. dodržovat postní měsíc Ramadán – od východu do západu slunce
4. podpora chudých – 2,5% ze svého výdělku
5. 1x za život vykonat pouť do Mekky – titul Hadži (vykoná když je na vrcholu svých sil)

BUDDHISMUS
– zakladatel Sidhárta Gautama – titul Buddha (osvícený) – vysvobodit se člověk mohl z kterékoliv kasty (ad hinduismus) při spořádaném životě. Pocházel z královského rodu, 7 let žil v askezi, došel k osvícení.
Podstatou jeho učení jsou čtyři vznešené pravdy:
1. život je utrpení
2. příčinou utrpení je žádostivost
3. žádostivosti se člověk musí zbavit
4. tak dosáhne nirvány – stavu buddhy

– je ateistický, nemá bohy
– zavádí pojem dharma – elementární částice, ze které se skládá veškeré bytí
– neexistuje nic, jen neustálý pohyb a změna
– morální pravidla:
1. nezabíjej živé
2. neber, co ti nedávají
3. nemluv nepravdu
4. nepij opojné nápoje
5. nebuď necudný

– rozdělil se na Velkou (Buddha = bůh) a Malou školu (Buddha je nejvyšší představený)
– v Číně vznikl zen-buddhismus – podstatou je dosažení osvícení – pouze pro zasvěceného
– člověk se učí sebekázni – ovládání sebe sama
Středověká filozofie
– patristika, scholastika, arabský aristotelismus

PATRISTIKA
– důležitou roli hráli církevní otcové, kteří vytvořili z křesťanských zákonů fil. – teologické učení
– 3 fáze:
1. apologetika – 1. a 2. stol. n. l. – obrana křesťanství, představitelem byl Justýn Mučedník, Tertuliánus – „Věřím, protože je to protismyslné.“ = chtěl ukázat, že jsou 2 zdroje poznání – víra a rozum, víra stojí nad rozumovým poznáním, filozofie se podle něj měla stát služkou teologie.

2. dogmatika – 3. a 4. století, doba církevních koncilů – stanovily zákl. pravidla

3. systematika – vytvořen jednolitý systém – Aurelius Augustinus (sv. Augustýn) – pocházel z Afriky, pod vlivem Ciceronových spisů se začal zajímat o filosofii, nejdříve vyučoval řečnictví v Římě a v Miláně, byl skeptik – novoplatonik – křesťan – pokřtít se nechal ve 33 letech, stal se biskupem. Spisy – O boží obci – existují dva světy – pozemský (Kain) a božský (Ábel). Odmítal předkřesťanské myšlení. Základem živé bytosti je vůle, v poznávacím procesu se východiském stává vlastní vnitřní pochybnost. Zdrojem všech věcí je Bůh – zasahuje do dění tohoto světa. Dále vychází ze zásady „věř, abys rozuměl“ – přirozené poznání vede člověka k náboženské víře, pomáhá lépe poznat Boha a stvoření světa. Byl zastáncem učení o predestinaci – předurčení člověka ke hříchu.

SCHOLASTIKA
– z lat. schola = škola, fil. se rozvíjí na církevních školách, úkolem bylo – zdůvodňovat zjevenou pravdu a vyvracet námitky proti ní, 9. – 15. století, dělí se na ranou, vrcholnou a pozdní
– spor o universalia – zda obecné pojmy existují reálně a odděleně od konkrétních věcí (to tvrdili realisté, např. Tomáš Akvinský) nebo zda jsou to pouhá jména, která si na zákl. poznání konkrétních věcí vytvořil člověk (nominalisté, např. William Occam)

Tomáš Akvinský – pocházel z it. šlechtického rodu, přes silný odpor rodiny vstoupil do dominikánského řádu, studoval na univerzitách v Neapoli, Kolíně n. Rýnem a Paříži, na pařížské univerzitě se stal učitelem teologie, ovlivněn Aristotelem – hl. čtyři příčiny jsoucna, nejvyšší příčinou byl Bůh. Od Aristotela také převzal egocentrismus. Jako jeden z prvních pronesl myšlenku, že vesmír je uzavřený. Zabýval se otázkou poznání – dva zdroje – rozum a víra. Jeho názory byly katolickou církví zakázány.
Tvrdil, že víra je neomylná, formuloval 5 důkazů boží existence:
1. pohyb – prvotní hybatel je Bůh
2. příčina – nic není bezdůvodné, prvotní příčinou je Bůh
3. nutnost, každá věc má nutnost, něco má nutnost samo o sobě a tou je Bůh
4. absolutní stupeň – musí být něco nejvyššího = Bůh
5. cíl – vše směřuje k jedinému cíli – Bůh, posmrtný život

Tvrdil, že tím, že se lidstvo dopustilo prvotního hříchu, bylo potrestáno soc. nerovností, a že světská moc má být podřízena moci duchovní.

Filosofie vzniká na středověkých univerzitách – první založena v Boloni, první středoevropskou univerzitou byla Karlova univerzita. Univerzita mohla mít max. 4 fakulty – artistická, lékařská, právnická, teologická. Artistickou musel projít každý student (min. 1 rok), měla 7 předmětů ve dvou blocích:
1. trivia – gramatika, rétorika, dialektika
2. kvadrivia – aritmetika, geometrie, astronomie, hudba

ARABSKÝ ARISTOTELISMUS – osloveni filozofií Platóna i Aristotela (jím hlavně) – rozvoj vědy (vše vytvořil Alláh – mohou to zkoumat), představitelé:
Avicenna (lat.) – vynikající lékař a přírodovědec, pocházel z dnešního Uzbekistánu
Averroes – ze šp. Córdoby, zabýval se výkladem Aristotelova díla

Renesanční filozofie
– vznik na přelomu 14. – 15. století – nový životní styl – ústřední hodnotou se stává člověk
– cílem renesance bylo obnovit úlohu jedince ve světě jako v antice  hl. zdrojem inspirace je antická literatura
– důležité objevitelské cesty, nové poznatky o vesmíru a přírodě, nové vynálezy, změny v hospodářském životě, společnost se zesvětšťuje stejně jako umění
– fil. se rozchází se scholastikou, snaží se řešit problémy, stává se naukou o neobecnějším – rozvoj přírodních a spol. věd, dva proudy:
1. návrat k antice
2. nová filozofie

Návrat k antice
– myslitelé zdůrazňovali lidský ideál vzdělání (humanismus), např. Erasmus Rotterdamský, Franesco Petrarca
– vycházeli z Platóna
– přináší myšlenku smrtelnosti lidské duše, nové pojetí lidské svobody (svoboda volby je podmínkou činu), člověk je nejdokonalejší boží tvor, kterému náleží důstojnost a svoboda

Nová filosofie
– dva proudy:
1. přírodní – výklad přírody, světa, zájem o skutečné poznání

Mikuláš Koperník – objev heliocentrismu = slunce je středem vesmíru

Jan Kepler – planety se pohybují po elipsách, když je planeta blíže ke slunci, pohybuje se rychleji

Galileo Galilei – použil dalekohled (v noci i ve dne – oslepl), vytvořil matematický model světa, vše se dá měřit – matematicky vyjádřit. Za své názory byl pronásledován (Země se točí kolem své osy a kolem Slunce) – odvolal je, ale zůstal o nich přesvědčen.

Mikuláš Kubánský – studoval církevní právo a teologii, zastával významné církevní funkce – byl i kardinálem (2. nejvýzn. funkce), byly mu svěřeny složité diplomatické mise – jednání s husity, pravoslavnou církví. Vycházel z Platóna. Věnoval se přír. vědám, kladl důraz na poznávací aktivitu člověka, jejímž zdrojem je lidská nevědomost.
Uznával 4 stupně poznání:
– smysly
– rozum – nejdříve rozlišující (třídí informace)
– spekulativní rozum – pracuje s roztříděnými informacemi
– zjevení pravdy

Giordano Bruno – studoval v Neapoli – kvůli nedostatku peněz nedokončil studia, aby se mohl vzdělávat, stal se členem dominikánského řádu, přednášel na univerzitách v Paříži, Londýně… Kvůli zastávání Platóna bývával vyhoštěn. Vrátil se do Itálie – stává se učitelem v rodině bohatého Benátčana – udal ho inkvizici – neodvolal své názory – upálen. Říkal, že vesmír je nekonečný = Jedno – nic mimo něj neexistuje, probíhají v něm neustále změny, ale vesmír jako takový se nemění, prý je krásný. Vesmír je vyplněn dalšími světy. Dále přináší nejdůslednější panteismus = ztotožňuje Boha se skutečností (všechno je Bůh). Boha považoval za stvořitele. Veškerá rozmanitost je obsažena v minimech = monády = zákl. prvky.

Francis Bacon – byl synem vysokého státního úředníka, studoval Cambridge, stal se lordem kancléřem, byl povýšen do šlechtického stavu, bral úplatky – z politiky musel odejít – začal se věnovat filozofii. Zabýval se poznávacími metodami, velký důraz kladl na zkušenost, byl stoupencem induktivní metody. V přírodě máme hledat zákony, které v ní působí, ne účel. Otázkou poznání se zabývá v díle Nový Organon, ideální společností v díle Nová Atlantida – lidé tam jsou šťastní, musí ji řídit přír. vědci podle zákonů přírodních věd.

2. společenská – člověk je strůjcem svého soudu, vytváří dějiny, hledají mechanismy, kterými se dějiny řídí a zabývají se otázkou ideální společnosti

Nikolo Machiavelli – it. diplomat, napsal stěžejní dílo Vladař – poskytuje rady panovníkům jak vládnout. Politiku chápal jako svobodnou vůli vladaře, je potřeba znát psychiku pol. partnera, využívat slabých stránek v jeho povaze. Říkal, že panovník má být obávaný ale ne nenáviděný.

Thomas Morus – lord kancléř, neuznal Jindřicha VIII – popraven. Dílo O nejlepším stavu státu a o novém ostrovu Utopii – umístil tam ideální společnost – všichni šťastní – příčinou zla je soukromé vlastnictví, vykořisťování člověka člověkem.

Thomasso Campanella – utopista, ital, odbojný dominikánský mnich, církví uvězněn, zabýval se ideální společností – dílo Sluneční stát – příčinou zla je soukromé vlastnictví, společnosti mají vládnout moudří kněží.

Thomas Hobbes – v předspolečenské době byla válka všech proti všem, bezpečí zajistil člověku až stát, který vznikl na zákl. společenské smlouvy, vůli státu představuje panovníkova absolutní moc. Stát považoval za vyložené dílo člověka, dílo čistě účelové.
3 druhy práva:
a) božské = zjevené (desatero)
b) přirozené – ideální právo, které nebere v potaz momentální potřeby společnosti
c) historické – někým stanovené

Reformace – rozvíjela se v 15. – 16. století, byla česká, německá a švýcarská, snaha o mravní a duchovní obnovu církve, reakce na zesvětšťování církve a na zdůraznění úlohy jedince odpovědného přímo Bohu.

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
24. Středověká filosofie
Články na hledaný výraz „Filosofie sředověku“ naleznete na bezuceni.cz