EPIKUREISMUS

Epikureismus, filosofickou školu a zároveň jistý způsob života založil, koncem 4. stol. př.n.l. Epikúros ze Samu ve své krásné zahradě obehnané vysokou zdí, která měla filosofa, jeho žáky a jejich rodiny izolovat od okolního světa zmítaného strachem, nenávistí bolestí a závistí. Pěstování filosofie vedlo Epikúra a jeho žáky ke slasti, právě ta byla cílem, ke kterému směřovali ve svém životě. Slast, kterou definovali jako neexistenci bolesti duševní i fyzické, byla přirozeným a jakoby výchozím stavem, z něhož je člověk násilně vytržen strachem. Největší strach -čili to, co působí nevětší strast – je strach z bohů a ze smrti. Epikúros se domníval, že odstraněním právě těchto strachů otevře člověku cestu ke slastnému životu. A tak Epikúros přesvědčuje, že strach z bohů je zbytečný. Bohové jsou nesmrtelné bytosti, které nebudou narušovat svou přirozenou slast vnikáním do světa lidského, stejně jako i angažováním se v něm. Svět lidí a svět bohů je oddělen, proto strach z bohů či jejich trestů je zbytečný, stejně jako je zbytečná strast z něho plynoucí. Epikúros se snaží o vytěsnění strachu ze smrti jako dalšího zdroje strasti v lidském životě. Tvrdí, že se člověk nemá bát smrti, protože „Když jsem tu já, není tu smrt a když je tu smrt, nejsem tu já. Tedy ani živých ani mrtvých se smrt netýká.“ Epikurós se domnívá, že strast působí očekávání smrti, ne její příchod. Přítomnost smrti je zároveň koncem všech utrpení a tělesných bolestí, právě ty a jenom ty činí člověku utrpení. Zde je však nutno poznamenat, že slavný filosof slasti nepřipustil možnost bolesti a strasti ze smrti někoho blízkého. Tak vlastně sestrojil vysokou zeď kolem každého jedince, stejně jakou se obrnil proti působení světa vnějšího. Výše bylo uvedeno, že cílem života člověka dle učení epikurejců je slast – neexistence bolesti duševní ani tělesné. Epikúros však realisticky uvažuje o tom, že naplnění některých slastí může za určitou dobu přivodit bolest. Proto vytvořil jakousi hierarchii slastí a podle ní doporučuje volit takovou slast, která nepřivodí silnější a dlouhodobější strast. Proto otevřeně preferuje slasti duševní, z nichž nejvýše staví slast plynoucí ze schopnosti racionální činnosti člověka, lidského myšlení. Člověk pěstující filosofii dosáhne nejvyšší možné slasti, a tím následně i klidu a vyrovnanosti.

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
23. Filosofie klasického období a helénistická filosofie
19. Antická filosofie – kosmologická a antropologická
20. Antická filosofie – systematická a helénistická
Antická kultura
VELKÉ OSOBNOSTI ANTICKÉ FILOSOFIE – SOKRATES, PLATON, ARISTOTELES
SOKRATES (469 – 399 př.n.l.)
SOKRATES (469 – 399)
Platón (427 – 447 př.n.l.)
PLATÓN (427 – 347 PNL¨)
PLATÓN (427 – 347 př.n.l.)
ARISTOTELES (4. století PNL)
Aristoteles vypracoval systém 10 kategorií
Antický skepticismus
Skepticismus, Epikureismus
Eklekticismus
Články na hledaný výraz „Antická filosofie klasického a helénistického období“ naleznete na bezuceni.cz