Schelling

Schelling
(1775-1854)

Je to velice zvláštní postava dějin německého osvícenského myšlení, která představuje vstup do sféry romantismu. Schelling by přítel Goetha a Hegela. Byl chápán jako geniální člověk, dokonce i pruský král stál o jeho výuku na Pruské akademii. Byl velmi oblíbený a známý filosof. Sám Hegel měl díky Schellingovy komplexy méněcennosti.
Byl považován za geniálního myslitele, ve 20 letech vytvořil svůj filosofický koncept, který dodržoval až do doby než se uzavřel sám do sebe a pak se zbláznil. Vzniká z obrovského napětí, svojí filosofií žil, koncentroval se sám do sebe, aby mohl sdělit svou filosofii ostatním lidem. Říká se, že měl sugestivní projev, který měl obrovský účinek na ostatní lidi. Jeho filosofie prý vzniká z rozporu jeho osobnosti: chtěl sdělovat svou filosofii okolí, ale na druhou stranu chtěl být sám, uzavřen se sebou samým. Zřejmě tento výrazný rozpor jeho osobnosti přispěl značnou měrou k rozvoji jeho duševní choroby.

Schellingovým učitelem byl Fichte, Schelling ale říkal, že musí negovat Fichtovo základní filosofické východisko neboť Fichte degradoval přírodu, vytvořil ji pouze jako pole působnosti, které si Já (subjekt) v procesu své činnosti vytvářím jenom proto abych sám sebe pochopil jako Já. Fichte neměl vztah k přírodním vědám. Schelling se naopak přírodním vědám věnoval, studoval je. Dopisoval si s velkými osobnostmi přírodních věd. Je to důvod, proč vytváří Schelling takovouto zvláštní filosofii.

Základním pojmem Schellingovy filosofie je pojem Já. Já je nejvyšším principem filosofie, Já je skutečné a absolutně svobodné. Fichte řekne, že Já je absolutní a veškerá další skutečnost existuje pouze v představě Já. S tímto Schelling nesouhlasí. Jak hledá Schelling to, co je to Já? Východisko k nalezení absolutního Já je konečné lidské Já, mohu ho najít pouze v individuálním lidském Já. Poněvadž toto lidské individuální Já je konečné, proto musíme jakoby překročit svůj vlastní stín svého individuálního lidského Já a najít metodu, abychom pochopili to co naše Já je, a to co v našem Já nás překračuje (konečnost, proměnlivost).
Každý člověk má v sobě schopnost, která se nazývá intelektuální názor. Je to takový způsob nahlížení do svého nitra, že ve svém individuálním Já najdeme něco, co nás překračuje. Tomu co nás překračuje říká Schelling Nahé Já (tzn. oproštěné od proměnlivosti a pomíjivosti). Jestliže člověk v sobě najde intelektuální názor, a nahlédne do svého nitra, tak tam najde toto nahé Já, které je pozůstatkem božství v mém individuálním Já. Sám Schelling říká, že intelektuální názor je únikem ze sebe sama do sebe sama. Objevit v sobě intelektuální názor je strašná dřina. První je třeba utéct z vnějšího světa, abych tento vnější svět vůbec pochopil. Vytržení z proměnlivosti je nad lidské síly.