Co je Já? Schelling

Co je Já? Nahé Já je pozůstatek Boha ve mně. Co nalezl v sobě jako pozůstatek božství (stopa Boha ve mě) není křesťanský Bůh. Není to Bůh před, nad světem a mimo svět. Já je tedy bůh, ale není to křesťanský Bůh. Je to Bůh, který stojí mimo stvořené.
Já je jedno a je to vlastně nekonečný život, který je ve všem jako nejniternější princip všeho co existuje. Ale není to princip, který všechno co existuje tvoří (jinak by byl před světem). Je to Božský princip, který je uvnitř toho, co existuje. Není to tedy nic co by bylo mimo to, co existuje.
Úkolem filosofie je nalézt a zkoumat toto absolutní Já, setkat se s ním a toto sdělit ostatním. Tak vzniká u Schellinga první část jeho filosofie, kterou nazýváme filosofie přírody. Filosofie přírody byla před Schellingem chápána jako něco, co je vyvrcholením, součtem všech témat a názorů z přírodních věd. Schellingova filosofie přírody odpovídá na otázku, jak se v přírodě zjevuje Bůh, jak se v přírodě projevuje božství. Je to negace Fichtova pojetí filosofie přírody. Podle Fichta je příroda místo, kde člověk uskutečňuje svou svobodu (tímto Fichte zabil přírodu).
Podle Hegela a Goetha se příroda chápe v její vlastní živosti. Příroda není hodnotou pouze pro člověka, neexistuje pouze pro člověka. Schellingova filosofie chápe přírodu jako jeden velký organismus, který je živý. Aby mohla být chápána příroda jako živý organismus, tak je potřeba aby v tomto živém organismu byl obsažen duch. Není to tedy čistá materie, protože by to bylo mrtvo. Pro Schellinga je příroda živo, všechno je v přírodě živé a když něco nalezneme jako mrtvé, tak je to pouze vyhasnutý život, ale původně to bylo živé.
Živost přírody je viditelná v polaritách. Všechno je napětí mezi těmito dvěma póly, proto to musí být živé, dynamické. V organické přírodě dokazuje živost např. na základě polarity mužského a ženského principu, z toho vzniká dynamika. Příroda se uskutečňuje od produktu k produktu, každý produkt je jiný a je nabytý životem.
K čemu směřuje toto vznikání a zanikání, život a dynamika? V přírodě všechno směřuje k duchu. V přírody jsou viditelné dva póly. Základním pólem je materie (hmota) a duch. Všechno existuje v přírodě v linii mezi hranicí hmotnou a hranicí duchovní.

materie ————————- duch

Všechno je v této polaritě. Na úsečce mezi hmotou a duchem. Nic není čistou hmotou ani duchem. Kdyby bylo hmotou: mrtvo, duch: příroda. Např. v kamenu je míň ducha a více hmotného principu.
Všechno co existuje v přírodě, existuje díky napětí mezi dvěma polaritami. Vše co v přírodě existuje má duchovní a hmotný pól. Musí tam být alespoň trošička, limita duchovna, poněvadž všechno je živé.