Za jednoho z těch nejstarších a určitě pro dějiny lidstva nejvlivnějších antických myslitelů lze považovat filosofa Hérakleita

Za jednoho z těch nejstarších a určitě pro dějiny lidstva nejvlivnějších antických myslitelů lze považovat filosofa Hérakleita ( 540 – 48O př.n.l.).
Hérakleitos byl a doposud je označován temným filosofem, a to pro nesnadnou pochopitelnost svých myšlenek ( Sókratés údajně prohlásil, že by potřeboval délského potápěče, aby Hérakleitovu knihu pochopil), možná i svou nejednoznačnost. Hérakleitos začíná svou filosofii hledáním sebe samého. Nalézá sebe sama ponořením se do nejtemnější hlubiny své duše, rozumu . Zde však pochopí i základní principy světa, v němž žijeme. V hlubině své duše nalézá logos, tedy rozum, pomocí něhož může poodhalit tajemství světa. Jeho rozum chápe sebe sama za součást světového řádu, nadindividuálního logu /rozumu/, který vládne světu. Hérakleitův rozum však též zjistí, čím svět opravdu je, pochopí jeho základní zákon, i když se obyčejnému člověku jeví naprosto chaotickým a nepochopitelným. Je to proto, že obyčejný člověk se neumí odpoutat od smyslů a použít správným způsobem svůj rozum. Proto Hérakleitos všem sděluje, že svět je věčným ohněm, rozněcujícím se podle míry a hasnoucím podle míry – tedy podle všeobjímajícího logu. Všechno, co kolem sebe vidíme, je pouze jistým stádiem pohybu ohně. Proto všechny věci vznikají a celou dobu své existence se mění. Podstatou změny je neustálý boj protikladů. Bez nich a jejich boje věc nemůže existovat. Základním protikladem je boj života a smrti – věc již při svém vzniku zaniká. A tak lze vyložit údajný Hérakleitův výrok , že „ nevstoupíš dvakrát do téže řeky“. Řeka i ten, kdo znovu vstupuje, jsou již dávno něčím jiným než poprvé. I přes myšlenku neustálé proměnlivosti světa však lze nalézt něco, co podléhat změně nemůže. Je to řád světa, logos, základní „zákon“ nutnosti změn, a snad i v určitém slova smyslu oheň – ten přes všechny své nepřetržité změny zůstává ohněm a nemění se v něco jiného. Vždyť nic mimo ohně neexistuje a existovat nemůže. Hérakleitova filosofie vyprovokovala četné další myslitele k různým reakcím, od těch naprosto pozitivních /např. Hegela na začátku 19.stol./ až po odmítavé /např.Elejší myslitelé/.