SOKRATES (469 – 399 př.n.l.)

pocházel z Athén
– otec sochař a kameník, matka porodní bába
– sám se sochařem vyučil, ale neživil se tím
– byl živ z darů žáků a přátel (plat za vyučování nebyl normální záležitost), které učil při procházkách na tržištích
– k učení používal dialektickou metodu – rozhovor
= ptá se učitel, snaží se zpochybnit názor žáka a dobrat ho k opravě – k pravdě
– maieutika (porodní umění) – pomáhá druhým přivést na svět jejich myšlenky
– 1) ironie – přivedení žáka správně položenými otázkami do rozporu se svým původním tvrzením, 2) rozpory jsou překonány a vymezeny správné pojmy, 3) vyvození správných záměrů
– nedochovalo se žádné jeho dílo, protože žádné nenapsal – jeho názory sepsali jeho žáci Platon (používá Sokrata jako hlavní postavu svých dialogů – „Obrana Sokratova“) a Xenofon („Vzpomínky na Sokrata“). Nevytvořil žádný uceleny F systém
– považuje za zbytečné zabývat se otázkami přírody (je to zbytečné a nemožné) – zabývá se člověkem, společností, mravními problémy
idealismus – „svět je výtvor všudypřítomného božstva“
– problémy – lidské štěstí, lidské svědomí

Kladl si mravní otázky: Co je štěstí? Co je dobré a špatné? ( snaha najít pevná kritéria – polemika se sofisty)
daimonion – vnitřní hlas (svědomí), který říká člověku co je dobré nebo špatné
– člověk jediný je nadaný tímto darem od bohů Bohové člověka vyznamenávají tím, že mu daimonion propůjčují a činí ho tak smyslem veškerého světového dění.
(Sokrates byl obžalován z nezbožnosti – „zavádí daimonion jako další božstvo“)
– účelem a cílem všeho na světě je člověk

Co je ctnost? Jak člověk dosahuje ctnosti?
ctnost – neměnné a věčné
– mravní člověk
– našel pevné měřítko
– etický intelektualismus
– morálka = vědění
– „kdo pozná, co je dobré, nemůže už být nectnostný“
– určeno jen vyšší vrstvy tehdejší společnosti ( ne např. pro zemědělce)
3 zákl. ctnosti:
a) střídmost – střídmý člověk umí krotit své vášně
b) statečnost – statečný člověk ví, jak překonat nebezpečí
c) spravedlivost – spravedlivý člověk dodržuje boží i lidské zákony
– odmítá demokracii – lidé nemohou být pro funkci volen losem, ale jen podle schopností, vědomostí a cností
– zastánce aristokracie – vláda malého počtu vzdělaných mravních lidí
– obviněn z bezbožnosti a z kažení mládeže, odsouzen k smrti (číše s jedem)
– jeho žáci, stoupenci aristokracie, odešli z Athén a založili řadu malých škol

Malé sókratovské školy
Kynická – Antisthenés (446 – 366)
– etika: autarkie = život v souladu s přírodou
– potlačení vášní, lhostejný postoj k znepokojujícím prvkům
– Diogénés ze Sinópy
-název prý z kyo = pes Þ skromný způsob života
– cynický = ostrá kritka, kárání spoluobčanů

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
23. Filosofie klasického období a helénistická filosofie
19. Antická filosofie – kosmologická a antropologická
20. Antická filosofie – systematická a helénistická
Antická kultura
VELKÉ OSOBNOSTI ANTICKÉ FILOSOFIE – SOKRATES, PLATON, ARISTOTELES
SOKRATES (469 – 399)
Platón (427 – 447 př.n.l.)
PLATÓN (427 – 347 PNL¨)
PLATÓN (427 – 347 př.n.l.)
ARISTOTELES (4. století PNL)
Aristoteles vypracoval systém 10 kategorií
EPIKUREISMUS
Antický skepticismus
Skepticismus, Epikureismus
Eklekticismus
Články na hledaný výraz „Antická filosofie klasického a helénistického období“ naleznete na bezuceni.cz