SOKRATES, PLATÓN, ARISTOTELES

v SOKRATES (469 – 399)
– narozen v Athénách – otec – sochař, matka – porodní bába (ðvliv na myšlení)
– nesnášel sofisty, neřadil se k nim
– mám nějaký názor, pak hledám, jestli má někdo jiný názor, pak zjišťuji, jestli je ten jeho lepší
– manželka Xantypa ð symbol zlé, hysterické manželky – pořád mu vše vyčítala, hádala se s ním
– prohlásil o sobě, že je filozof
– ve věštírně v Delfách se dozvěděl, že je nejchytřejší na světě, jeho odpověď: „Vím, že nic nevím.“ – ukazoval, že člověk vlastně nic neví (např. lidé si myslí, že smrt je těžká, ale nemohou to vědět)
– věnoval se filozofii, nechodil vůbec domů, byl jen se svými žáky ve městě, nevydělával
– začal hledat někoho chytřejšího
– zastavoval lidi na ulici a ptal se na obecné ( podle něj důležité) filozofické věty: Co je dobro, zlo, spravedlnost, ušlechtilost,..
– používal Sokratovský dialog – umění vést rozhovor (dialektika); rozmlouval s lidmi, ukazoval jim svoje názory, dokázal je přesvědčit, že nemají pravdu
– soudil lidi podle toho, jak mu odpovídají ( dialog by měl být rovnocenný), ale lidi shazuje a dělá z nich hlupáky, tázaný je zaskočen, není připraven k protiútoku. Chce, aby se mu vyrovnali ( potvrdili mu jeho názor) a pak mu dokázali, že nemá pravdu, aby vyvrátili jeho definice → nemožné
– je špatné odpovídat krátce a kategorickými výrazy (určitě, zajisté), špatné je i možná, asi snad,…
– obhajoba proti Sokratovskému dialogu – odpovídat otázkami, mluvit víceslovně, nepřikyvovat
– díky svým rozhovorům a názorům měl časté konflikty s představiteli města, byl odsouzen k trestu smrti a ve vězení se otrávil
– Daimonion – jeho vnitřní hlas, který mu nařizuje, co má dělat, ale to má dělat bůh → to mu bylo vytýkáno, říkají mu, že nevěří v boha. Obhajuje se: Daimoni, jsou levobočky bohů, věří v jejich existenci, musí věřit i v existenci jejich otců
– lidi z vyšších vrstev považoval za hlupáky
– člověk musí získat pravé vědění, pak ctnost a tím získá blaženost (= smysl života)
– metoda indukce: od konkrétních věcí k obecnému závěru
– zlo pochází z nevědomosti, hodnoty by měly být společné pro všechny
– nezůstal po něm žádný spis (víme o něm pouze ze zápisků žáků, např. Obrana Sokratova od Platóna)
– byl obviněn, že kazí mládež, za bezbožnost
– řeší jaké má být státní zřízení, vše mají určovat bohové, ne Sokrates
– dostal se do vězení (díky rozhovorům před soud), byl odsouzen k smrti, otrávil se

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
23. Filosofie klasického období a helénistická filosofie
19. Antická filosofie – kosmologická a antropologická
20. Antická filosofie – systematická a helénistická
Antická kultura
VELKÉ OSOBNOSTI ANTICKÉ FILOSOFIE – SOKRATES, PLATON, ARISTOTELES
SOKRATES (469 – 399 př.n.l.)
Platón (427 – 447 př.n.l.)
PLATÓN (427 – 347 PNL¨)
PLATÓN (427 – 347 př.n.l.)
ARISTOTELES (4. století PNL)
Aristoteles vypracoval systém 10 kategorií
EPIKUREISMUS
Antický skepticismus
Skepticismus, Epikureismus
Eklekticismus
Články na hledaný výraz „Antická filosofie klasického a helénistického období“ naleznete na bezuceni.cz