Stoicismus

Pocity, které odpovídají realitě – jsou zde síly, které neovládáme, ale které ovládají nás. A to zejména po pádu antické, demokratické polis je svět, ve kterém je lidem dáno žít. Epocha helénismu, období římského impéria → svět ve kterém je člověk ovládán, ale není součástí moci, která ho ovládá. Lidé tu moc netvoří, ta je nad nimi. Protože je nad námi a není to naše moc, nezbývá nám nic jiného, než tu moc pochopit a zjistit, kam ten vůz jede a jet s ním. Jediný možný způsob života, při kterém budeme zmenšovat, minimalizovat míru zbytečného utrpení (zbytečné utrpení = pes, který je vláčen).
První úkol, který filosof musí splnit, jakmile pochopil, že tady je nějaká síla, která ten svět řídí, je poznat ten zákon světa, logos. V tom jsou stoikové inspirováni hérakleitovskou filosofií a novoplatónskou filosofií.
Své učení rozdělovali do 3 disciplín:

fyzika – ve smyslu poznání toho, co je nutné. Tím se zabýváme kvůli sobě, kvůli člověku; z toho poznání objektivního řádu světa chceme vyvodit pro sebe nějaká pravidla toho, jak v tomto světě žít; abychom to poznali správně, musíme to pochopit – tím se zabývá logika

logika – věda o správném myšlení
etika – odpoví na otázku, jak žít v tomto světě.

Základní zkušenost je zkušenost člověka, který je ovládán, je něčím veden – nějakým řádem. Důležitá je představa času a dějin. To co se tu děje je svět smyslový. Lidé se rodí a umírají. Je zde ale logos, který se nemění. Potom syntéza těchto dvou protikladných tvrzení (o stálosti a změně) může mít jedinou logickou podobu – podobu stálého opakování. Změny jsou opakováním toho, co tu už bylo. Pro Řeky je to „kruh magický“ → vše se znovu opakuje. Jediné o co jde je přizpůsobit se tomuto kruhu, koloběhu stálého opakování.
Změny, které tu jsou, jsou jen momentální stavy, které tu už byly, jsou tu zase a po dalším kruhu tu budou znova.

kruh = absence naděje

etický závěr: všechny věci, které se dějí, dějí se nutně. Protože je to jakýsi tok a nic není nad ním, nemůžeme ani mluvit o nějakém objektivním dobru a zlu, ale pouze o nutnosti událostí. Dobro a zlo tady zůstávají pouze lidským prožitkem, pocitem, stavem našeho těla, který je vyvolán naším postojem k tomu, co se děje; dobro a zlo není ve věcech – věci samy o sobě nejsou dobré nebo zlé.