Antický skepticismus, Skepticismus
Antický skepticismus
Antický skepticismus je třetí odpovědí na otázku, jak žít v novém klimatu. Vznikl ve 4. st. př. Kr. Vyjadřuje únavu ze záplavy různých (a většinou protichůdných) názorů četných filosofických škol. Lze vůbec něco jednoznačně tvrdit?
Helénisace = míšení kultur, šíření antické kultury do nových částí a příchod nových kultur do antického světa.
Skeptomai = pochybovat.
Na antickém skepticismu měli vliv různé filosofické směry:
1. fysikové mladší a starší
– antický skepticismus je ovlivněn hlavně problémem vztahu ke smyslovému světu; dívám-li se na svět svými smysly, zjistím, že se neustále mění, pohybuje se od vzniku k zániku.
– je nelogické chápat svět jako měnlivý; je důležité jej uchytit rozumem, pak zjistíme, že svět je neměnný.
2. skeptikové
– je těžké rozhodnout se buď pro první nebo pro druhý způsob ; chybějí důkazy pro přijetí první nebo druhé koncepce světa.
3. vliv Démokrita – „Med se nám jeví jako sladký.“
Skepticismus
Cílem skepticismu je pochybovat. Je důležitým filosofickém směrem, který poprvé přináší do filosofického myšlení filosofické pochybování. Nepřijímá pouze jedno pojetí světa. Skepticismus byl zatracován a haněn. Tento filosofický směr je velice široký a zahrnuje celou antiku. Je trestem za hříchy dogmatiků (epikurejci a stoikové; filosofové, kteří něco tvrdí s absolutní jistotou).
Epochy: 1. pyrhonismus;
2. akademická skepse;
3. filosof Sextos Empirikos.
