Zdroje pozitivistického filozofického myšlení:

Zdroje pozitivistického filozofického myšlení:
– britská empirická tradice – slouží jako podklad pro odmítání spekulativnosti; poznání musí vycházet z faktu, nikoli z předpokladů (= to, co lze ověřit). Kritérium pravdivosti je shoda poznání s těmito fakty.
– Karteziánský motiv založený na dedukci – slouží ke korekci klasického empirismu, chce empirismus zbavit zbytku psychologizování (v rozporu s objektivností); je velký problém objektivizovat psychologii. Věda je použitelná jako nástroj pokroku, není jen souhrn faktů, měli bychom se pokoušet vyvozovat souvislosti. Věda by měla usilovat o max. zobecnění; věda je aktivita, která má odhalovat přírodní zákony (ty jsou dokazatelné) – takto založená věda se dokáže zbavit spekulativnosti, jejím cílem je najít zákonitosti v realitě, dalším cílem je jejich praktické využití

Pozorovatel chce analyzovat okolnosti. Comte naznačuje , že když se zabýváme faktickou činností, popisujeme jevy, ale nejsme s to dostat se za to a objasnit příčinu jevu.
.Comte vyvozuje nutnost rozchodu s metafyzikou, můžeme se omezit max. na popsání jevu, ale vysvětlit proč = spekulace (- npřípustné)
– měli bychom rezignovat na hledání podstatných příčin jevu
– máme tendenci, že co předchází nějaké události považovat to za její příčinu – snaha zbavit vědecké poznání nepodložených východisek, která deformují výsledek
– věda slouží k tomu, aby konstruovala to, co ještě není
– Comteho filozofie je založena na kritice minulého, toho, co má být překonáno, s tím se pojí koncepce tří stádií
– C. vychází z určité interpretace min. vývoje a vytváří vlastní projekt
– C. věří v pokrok, veškerý pokrok podléhá zákonným souvislostem, je přesvědčen, že odhalil zákon tří stádií – týká se vývoje lidského rozumu; naše reflexe, vztah k realitě prochází 3 etapami:
1. fáze – teologická (bájeslovná) – nejprimitivnější
2. fáze – metafyzická (abstraktní)
3. fáze – vědecká (pozitivní)

= používáme 3 základní metody při výkladu světa
– vývoj = lidstvo se zbavuje postupně spekulací, fikcí a dospívá k objektivní vědě. Ani náboženství ani dospělá filozofie nedospěly ještě k použitelným výsledkům = jediné správné ot. klade moderní věda. Je to spojováno s vývojem jedince i společnosti (v dětství jsme teology = mytická vysvětlení, v dospělosti jsme metafyzikové a teprve ve stáří se stáváme pozitivními vědci – můžeme být objektivní)
– slouží ke klasifikaci věd, třídí vědy podle historického závěru
– 1. věda, která se zbavila vymyšlených základů je matematika – má nejuniverzálnější platnost, použití na všechny stránky reality
– sociologie je podle C. nejmladší vědou, protože má nejkomplikovanější metodologii
– pozitivismus nepovažoval za samostatnou vědu – bere na sebe 3 úkoly:
1. pracovat na výsledku speciálních věd
2. stanovit obecná pravidla, na kterých má být založeno hlavně vědecké poznání
3. takhle fungovaná filozofie by se měla stát základnou reorganizace společnosti
– filozofie nemá vyprojektovat program revoluce, má fungovat jako nástroj vzdělání, osvěty, morálky