DĚJINY FILOSOFIE

DĚJINY FILOSOFIE – přednášky (4.semestr)

– filosofie přichází po velkých systémech, je roztříštěná do směrů, proudů, často obsahuje kritiku metafyziky
– pokračujícím průřezovým tématem zůstává motiv vědy
– pokračuje dvojkolejnost – 1. linie – kultovní věda (scientismus)
– 2. linie – antropologická

společným rysem pro 20. století je, že se filosofie rozchází s konstatováním, rozvíjí se jako obor, který se kriticky staví vůči realitě, vědě, ale i vůči sobě.
– na přelomu 19. a 20. století vrcholí krizové projevy – rozchod s dosavadní interpretací
– během 20. století ve filosofii a v humanitních vědách postupně sílí intuice, reflexe pocitu, že se civilizace ocitla v hluboké krizi, což se dotýká lidské individuality – hledá se východisko krize, cesta ven
– jedno z východisek je vrátit se zpátky
– další je analytická filosofie (zajímá se o problémy jazyka, lingvistiky, logiky..)

Postupně sílí řeči o tom, že filozofie je na konci, že vyčerpala své možnosti = nastupující postmoderna v myšlení; na konci 20. století se objevuje tvrzení, že je filozofie rozpouštěna ve specializovaných vědách a že umírá, ale „stále ne a ne skonat“
Filozofie hledá oblasti, ve kterých by mohla být užitečná a nepoužívala by dokola vyčerpané motivy.
– po zlomu letopočtu nastává optimističtější nálada
– filozofie života (lebenfilozofie) – snaží se doplňovat racionalitu

PRAGMATISMUS
Tento způsob uvažování odmítá uznat, že legitimní by byla jen teorie
– pravda je spjata s praktickými důsledky (hlavně mravními), jsou kritériem posuzování
– představitelé se výrazně pojí také s praktickým životem, vstupovali do politických, reformních pokusů = nebýt jen teoretikem
– skutečnost není stabilně pevná = pestrá škála možností, je tvořivá sama o sobě, spontánní, její uchopení není jen rozumovou záležitostí
– východiskem je, že veškeré poznání musí vycházet ze zkušenosti (empiricky založená filozofie)
Rysy pragmatismu:
– filozofie kladoucí důraz na praxi, která souvisí se životem každého člověka (praxe by měla být poměřována tím jestli se snažíme být lepší, zda se zdokonalujeme)
– zpochybnění racionality teoretického myšlení – je neschopná postihnout celek reality
– výchozí zkušenost je vázána i na prožitek, emocionální pocítění, sounáležitostí s ostatními lidmi (není to ryzí empirie)