Cetl (autor knihy český pozitivismus)

Cetl (autor knihy český pozitivismus):
a.) filozofie neosobní vědy – věda by neměla podléhat subjektivismu v tom smyslu, že objektivní pravda je jejím cílem a proto by tomu měl odpovídat přístup i metoda vědy
b.) filozofie diváka – objektivismus se v metodologii projevuje nezaujatým pozorováním. Chceme-li pozorovat, nemůžeme předem vědět, co chceme vypozorovat. Nemůžu mít předem v hlavě výsledek – těžko překonatelný aspekt. Nejedná-li se o experiment, do pozorovaného nezasahujeme. Experiment je metoda realizace otázky – co se stane když..? Divák – pozorovatel.
V 19. století se zdálo, že pozorovatel nezasahuje. Ve fyzice elementárních částic to není pravda, ani při pouhém dívání se do mikroskopu. Divák není aktér, jen se dívá, neúčastní se toho, co pozoruje. Po filozofii se však vždycky chtělo, aby se na společenském životě podílela. To je také důvod charakteristiky filozofie c.)

c.) P. vede k jakémusi rušení filozofie tím, že ji seškrtává funkce, které by mohla vykonávat, a pro které nikdo jiný nemá kompetenci a kromě toho odfilozofičtění v určité části pozitivismu se filozofie začala zabývat (mluví se o 20. stol.) jen logikou a jazykem jako prostředky pro vyjádření určitých informací a zabývala se jen tím, aby tyto prostředky byly použity formálně správně.
Místo filozofování se zabývá tím, aby každá vyslovená informace byla logicky správná a precizní a kromě toho pronášena jazykem, který nedovoluje změny významu, volný význam.

V pozitivismu se můžeme setkat s převodem veškerého jazyka teorie na jazyk např. teoretické fyziky. Co nelze vyjádřit fyzikou se musí rozdělit tak, aby to fyzikou vyjádřit šlo. Jinak je to věc teologie a spiritistů.

To jsou 3 základní charakteristiky směru, který se na začátku zdál být velice užitečným (protože chtěl čelit metafyzické spekulaci), ale ani tento ryze racionalistický postup nevedl k odpovídajícím výsledkům, a byl také kritizován.

Pozitivismus je filozofie porevoluční.
– usiluje o vědeckou objektivitu
– snaží se zbavit filozofických metafyzických spekulací, antropologické konstanty
– důsledek – filozofie se stává doplňkem speciálních věd, třídí výsledky věd, uspořádává a zobecňuje je (jednotlivé dílčí vědecké disciplíny si vybírají za téma určité dílčí reality a ty se pokouší co nejobjektivněji popsat)
– fil. dělá syntézu a znovu slepuje světový názor (z výsledku zobecnění)
– fil. chtěla pomáhat speciálním vědním oborům s metodologií (co je vhodné a co není v postupech v získávání poznatků o světě)
– fil. chtěla být základnou nebo střechou teoretické stavby