D. odmítá chápat jako racionální celek toho rozumění

D. odmítá chápat jako racionální celek toho rozumění (rozumění sobě, druhým… ) světový názor
Upozorňuje na 3 typy světového názoru:
1. náboženský
2. umělecký
3. metafyzický (či filozofický)

– každý z nich vzniká z potřeby řešit nebo sám se zapojit do vztahů. V náboženství je třeba komunikace s transcendentnem, v umění je úsilím osvobodit se od téže reality a filozofie se snaží ty dvě formy (náb. + umění) spojit na jakousi teoretickou koncepci.
– překládá náboženství a umění do teoretického jazyka
– náboženství vykládá přes antropomorfní přirovnání a to, co umění přes imaginaci.
– jsou-li tam tyto zdroje – antropomorfní, analogování, imaginární, tak tím pádem světový názor není racionální útvar, ale je to výraz našeho lidství; našeho nitra a je závislý na tom, jací jsme, na naší psychice. Světový názor je náš vlastní obraz světa, s jeho pomocí světu nějak rozumíme, svět nějak hodnotíme
– světový názor nevznikl jen v naší hlavě, ale je výrazem naší bytostné zkušenosti toho jací jsme psychicky.
– na konstrukci světového názoru se podílí celá naše bytost, nejen rozum

Rozumění realitě, historii se nedá redukovat jen na racionalitu. Racionalita usiluje o kauzální vysvětlení – shrnou se objektivní příčiny (Napoleon prohrál u Waterloo, protože..
Porozumět tomu podle D. znamená:
– vcítit se do jeho osoby, proč neudělal něco lépe
– porozumět tomu, co mu třeba bránilo, toto není ryze racionální (nelze racionálně vysvětlit proč se nám nechce do určité práce, proč to oddalujeme)

D. však nesouhlasí s vymýšlením si a spekulováním. To nemá nic společného s jeho přístupem vciťování se. On vciťování chápe, že člověk je zapojen ve své epoše s někým, kdo ji vytváří nebo spoluutváří, ale zároveň jeho jednání není kauzálně vysvětlitelné ve všech situacích. Takto pojímána společensko vědní metodologie má potíže – vnitřní (někdo by mohl historika obvinit, že si informace vymyslel.)
D. se to pokouší překonat tím, že se obrací ke starému přístupu = HERMENEUTIKA
– způsob jak odhalovat vnitřní smysl realizace projevů života
– způsob komunikování s druhými, hledání skrytého smyslu je lepší metodou než samotná psychologie
– jde to individuální psychikou
– chápe individuum jaký je, jeho psychiku jako projev života. Realizaci života v tom jednotlivci
– směřuje od jednotlivce k životu (tendence zevšeobecňovat); směřuje k obecnému, ačkoliv se tomu brání

Zároveň zde hrozil problém, kterého si byl vědom. Hermeneutice hrozí zacyklení, protože my z jednotlivin chceme porozumět celku, ale porozumění jednotlivinám předpokládá jisté porozumění celku už předem. Do tohoto problému se dostaneme chceme-li interpretovat skutečnost na základě singularity. Singularity můžeme použít jen pokud víme, že jsou součástí nějakého celku. Předem známe výsledek, ke kterému se chceme dobrat. D. upozorňuje, že stále zbývá, co nejsme schopni vyčerpat, na co nám nestačí logika.