Stoicismus

Stoicismus

Stoicismus je obrovská a vlivná filosofická koncepce, dlouho působící. Stoicismus vznikl asi 300 př.Kr. a měl velký vliv na křesťanství. Název školy pochází od zdobeného sloupořadí, které zakoupil pro sebe a své žáky na athénském náměstí Zénón z Kitia.

Epochy

a) starší stoa – Zénón z Kitia, Chrýsippos ze Soloi;
b) střední stoa – stoicismus přejímá učení platonské a peripatetické;
c) mladší stoa – Lucius Seneca, Marcus Aurelius, Epiktet.

Zénón z Kitia
(asi 336 – 264 př. Kr.)

Zénón z Kitia je zakladatelem stoicismu. Byl prý obchodníkem, jehož obchodní zájmy jej dovedly do Athén. Tam očekával příjezdu své obchodní lodi, na níž měl naložen veškerý svůj majetek. Loď však ztroskotala a on se stal žebrákem. To považoval za své největší štěstí v životě. V nejistotě chodil po ulicích athénských. Tu spatřil u knihkupce rukopis Pamětí Sókratových. Vrátil se ke knihkupci a tázal se ho, kde najde lidi, kteří takové knihy spisují. Tím se dostal k filosofii.
Byl asketický člověk. Vychrtlý, chodil prostě oblečen, pil jenom vodu, živil se olivami a nestýkal se s hochy ani s dívkami.
I mlčením se dá filosofovat.
Již mě voláš, odcházím. Ukopl si malíček, přestal jíst a pít a zemřel.

Jeho logika je prý dokonalejší než logika Aristotelova.

Stoikové důkladně rozpracovali etickou problematiku. Stoikové rozdělovali filosofii na fysiku, logiku a etiku, kde etiku povýšili nad ostatní vědy. Proč stojí etické otázky v centru jejich pozornosti, zdůrazňovali podobenstvími živočich, vejce a zahrada.

Kosti, šlachy (logika) a maso (fysika) dávají život duši (etika).
Skořápka (logika) a bílek (fysika) slouží žloutku (etika).
Za plotem (logika) rostou v půdě stromy (fysika), ale teprve ony přinášení pravé plody (etiku).