Kierkegaard

Kierkegaard
– Dán
– promýšlí tragiku lidské existence, nábožensky; od něj čerpal existencialismus
– filozofie + teologie
• O pojmu ironie se stálým zřetelem k Socratovi
• Strach a chvění
• Buď anebo
• Svůdcův deník

Lidská existence je prosycena obavami, starostmi – z čeho?
– vychází z pozdního Schellinga, kritika Hegela; pokus o obnovu křesťanství
– napadal církev, že je pokryteckou institucí (Luteránství – Dánsko)
– chce reformaci reformace
Jedním z nástrojů kritiky teologie, která je vykládána racionálně je metafyzika.
-K. si klade ot., jak může být víra, náboženství vykládáno racionálně
– destrukce metafyziky – její racionální formy
– jde až k základům: jestliže lidské poznání je racionální, dospívá pouze k sobě samému – to není dobrá cesta
„nepřevádějme realitu na myšlení“
„nehledejme racionální vyjádření reality, redukujeme ji tím“

Každé individuální jsoucno je nejlepší, idea je pouze racionální, idea je vyvození KONKRÉTNÍHO (výběr abstrakce) z ABSTRAKTNÍHO
– abstrakce je dokonalá, zobrazení abstrakce je pouze redukce
– abstrakce jsou nekonkrétní, pouze jednotliviny
– evropská tradice myšlení je založena pouze na rozumu

Vzal si představu původního, prvního křesťanství, které ještě nepotřebovalo instituce. Racionalita, myšlení, abstrakce ochuzuje prvotní individuální pojetí víry.
Bůh – je v abstrakci vyprázdněn
– absolutní idea, ryze logická konstrukce zbavuje Boha konkrétnosti (neslaný, nemastný) = milujeme pouze konkrétní – abstrakce – nemůžeme k ní zaujmout láskyplný vztah