Podle Hegela a Goetha se příroda chápe v její vlastní živosti
Podle Hegela a Goetha se příroda chápe v její vlastní živosti. Příroda není hodnotou pouze pro člověka, neexistuje pouze pro člověka. Schellingova filosofie chápe přírodu jako jeden velký organismus, který je živý. Aby mohla být chápána příroda jako živý organismus, tak je potřeba aby v tomto živém organismu byl obsažen duch. Není to tedy čistá materie, protože by to bylo mrtvo. Pro Schellinga je příroda živo, všechno je v přírodě živé a když něco nalezneme jako mrtvé, tak je to pouze vyhasnutý život, ale původně to bylo živé.
Živost přírody je viditelná v polaritách. Všechno je napětí mezi těmito dvěma póly, proto to musí být živé, dynamické. V organické přírodě dokazuje živost např. na základě polarity mužského a ženského principu, z toho vzniká dynamika. Příroda se uskutečňuje od produktu k produktu, každý produkt je jiný a je nabytý životem.
K čemu směřuje toto vznikání a zanikání, život a dynamika? V přírodě všechno směřuje k duchu. V přírody jsou viditelné dva póly. Základním pólem je materie (hmota) a duch. Všechno existuje v přírodě v linii mezi hranicí hmotnou a hranicí duchovní.
materie *————————-* duch
Všechno je v této polaritě. Na úsečce mezi hmotou a duchem. Nic není čistou hmotou ani duchem. Kdyby bylo hmotou: mrtvo, duch: příroda. Např. v kamenu je míň ducha a více hmotného principu.
Všechno co existuje v přírodě, existuje díky napětí mezi dvěma polaritami. Vše co v přírodě existuje má duchovní a hmotný pól. Musí tam být alespoň trošička, limita duchovna, poněvadž všechno je živé.
Vyvrcholením vývoje, dynamiky přírody je vzniknutí člověka. Člověk má materiální a duchovní stránku. Lidský duch, který vzniká v přírodě je překročením hranic přírody. Příroda produktem svého samovývoje překračuje sama sebe.
Říká, že veškerá skutečnost jsou do sebe přecházející stadia. Lidský duch, který vzniká, je překročením hranic přírody proto, že si lidský duch uvědomuje, že je duchem. Nic v přírodě si neuvědomuje, že má duchovní stránku. Tak vzniká druhá část filosofie Schellingovy, filosofie ducha.
Zabývá se druhou stránkou a to otázkou, jak se v duchu projevuje příroda. Musíme začít člověkem. Duchovní existence člověka se uskutečňuje v napětí mezi aktivitou, pasivitou, láskou, nenávistí, svobodou, nesvobodou – v polaritách. Typickým představitelem této druhé části filosofie, základním kamenem jsou děje. Filosofie přírody a ducha je vlastně jedna a tatáž filosofie. Filosofie přírody odpovídá na otázku, jak se v přírodě objevuje Bůh. Filosofie ducha je o tomtéž ale z druhé stránky. Ve filosofii přírody je Bůh jaksi skryt, ve filosofii ducha se nám odkrývá. Teprve rozum, kterým filosofie ducha začíná, je zrcadlovým obrazem boha. Vidíme boha jakoby odkrytěji.
Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Schelling 1
Základním pojmem Schellingovy filosofie je pojem Já 2
Největším problémem, kterým se Schelling zabývá je lidská svoboda 4
23. Filosofie v 19. století
28. Německá klasická filosofie
Immanuel Kant
G. W. F. Hegel 1
Každá věc se neustále mění, i když to není vidět 2
Mezi objektivním a absolutním duchem jakoby ubylo materie, proces vymaňování se z negace, přírody 3
14a Přínos německé klasické filosofie, Kant, Hegel, zákony dialektiky; moderní filosofické směry
24. Filosofie ve 20. století
J. G. Fichte 1
Fichte říká, že věc o sobě neexistuje 2
Já a nejá: syntéza 3
Bernard Bolzano
Tomáš Garrigue Masaryk
Články na hledaný výraz „Filosofie 19. století“ naleznete na bezuceni.cz
