Kritika čistého rozumu
Kritika čistého rozumu
vymezuje to, co chce poznat a určuje také hranice. Je zaměřena na gnoseologii, i když ontologii zde konstruuje, ale právě pouze pro konstrukci gnoseologie. Kant napsal ke Kritice čistého rozumu výkladový text Prolegomena k veškeré další metafyzice.
Položil si v ní základní otázky:
2. Jak je možná čistá matematika?
3. Jak je možná čistá přírodověda?
4. Jak je možná čistá metafyzika?
čistou Kant myslí apriorní, nepoškozenou smysly, před smysly.
Kritika praktického rozumu
se zabývá etikou,
Kritika soudnosti
estetikou.
Kant je novověký filosof, filosof ve finále novověku, kdy dochází k destrukci systému Bůh – Člověk – Příroda. Tato koncepce je nahrazena systémem Člověk – Příroda. Její epicentrum se nachází v gnoseologii a epicentrem gnoseologie je rozum. Rozum je prvním pojmem k filosofii. Ale co znamená? Všichni popisovali čím rozum popsán, ale definici rozumu nikde nenajdeme. Kant píše, že všichni filosofové před ním chápou rozum jako kritickou schopnost člověka jako sílu, která je schopna přetvořit předchozí myšlení a přetvořit společenský řád. Ovládnutí objektu subjektem, ovládnutí přírody, společenských poměrů.
Rozum byl chápán jako totálně aktivní, silný, dominantní, až konstruující.
Já, rozum, Já je lidská racionalita, která ho povznáší na všechny jiné bytosti. Já je osobou a osoba má jednotu vědomí, tzn. že prochází různými situacemi a člověk se při nich mění, ale Já zůstává nezměněné, pamatuje si na minulost a plánuje budoucnost. Člověk je schopen pochopit, že od svého narození až po svou smrt je pořád to samé Já.
V dějinách novověkého myšlení Kant završuje gnoseologickou matrici, tzn. že předmět poznání je jen to, čím jsem popsán. T. Hobbes říká, že poznány mohou být jen ty předměty, které byly vytvořeny lidským rozumem. To samé nalézáme u Descarta. Empirikové jako Hume to završují. Kant kriticky navazuje na Huma a překračuje ho. Říká, že veškerá metafyzika před ním se snažila říci něco a priori o předmětu, před zkušeností než ho začnu zkoumat.
