Henri Bergson

Henri Bergson
– východiskem jeho uvažování je něco, co je spojováno s poznáním intuice
– protišovinistický, protirasistický, byl inspirací pro Marcela, Prousta
• Vývoj tvořivý
• Filozofické eseje

Bergson je důležitý reprezentant neovitalistické linie fil. života a moderní fil. vůbec
– kladl si filozofické a přírodovědné otázky
– ve filozofii otevírá linii dotýkající se problému nového promýšlení metafyzických otázek
– je to jeden z autorů, kteří se ve 20. stol. pokusili konstatovat novou metafyziku, pojmy substance – ve smyslu Platonových idejí; pokusili se nabídnout jiný pohled na realitu = permanentní procesuální dění

– podle B. bychom měli chápat bytí světa jako neustálý tok změn
– ot. Jak lidské poznání (smyslové i rozumové) zachází se světem, čemu všemu podléháme – snaží se ukázat problematické stránky .
– řešení: od ontologie, teorie poznání

přemýšlení o svobodě – 2 pojmy: PROSTOR a ČAS
– veškeré potíže v moderní době plynou z toho, že tyto dvě kategorie nejsou dobře zpracovány – čas i prostor vnímáme tak, že podléháme iluzím.
– klíčové iluze – naší přirozenou tendencí je preferovat prostorové myšlení, pokoušíme se vše převádět na prostorový model, preferujeme zrak (vnímání prostorovosti)

VIDĚT X VĚDĚT (rozdíl v jedné hlásce)

– vycházíme z obvyklého uznávaného principu nepropustnosti hmoty (př. v jednu chvíli nemohou dvě tělesa zaujmout stejné místo v prostoru). Jestliže máme takto nastavené vnímání, tak máme představu dvou těles ležících vedle sebe – dopracování k abstrakci (kvantitativní abstrakce = 1 a 1).
– tento návyk je vcelku přirozený, my si ho podržujeme i v přemýšlení o entitách nehmotné povahy, že i u duševních fenoménů (symbolů) uvažujeme prostorově i když jsou nesčitatelné.
– v tom je problém – zacházíme se symboly stejně jako s věcmi = deformace psychiky vědomí
– kromě toho je problém, že tak zacházíme i s časem (v duchu řada entit tvořících řadu – časovost převedena na prostorovost). To je podle B. špatný postup, protože se takto zmocňujeme reality a vytváříme si iluze a představujeme si, že odpovídají realitě (takto chápán čas je fantom prostoru)