Pro Kanta měla zřejmě větší význam druhá stránka subjektu
Pro Kanta měla zřejmě větší význam druhá stránka subjektu. Ostatní na něho reagovali jak na gnoseologii, tak i etiku. Obě jsou dvě stránky jednoho já.
Tato jeho filosofie se týká období předkritického, tj. do roku 1770.
Napsal slavný spis Dějiny přírody. Kant je též tvůrcem teorie, že naše sluneční soustava vznikla na základě teorie víření částic. Historicky chápal vesmír vývojově, tzn. že vesmír někdy vznikl, má svou minulost a bude mít také budoucnost.
Jak již bylo uvedeno, byl Kant neobyčejně vzdělaný člověk. Téměř vše učil na univerzitě v Královci, všechny své vědecké poznatky považoval za pravdivé. Byl přesvědčen, že věda je 100% pravdivá. Toto vše se mu zhroutilo v okamžiku, kdy si přečetl Huma a dozvěděl se, že přírodní poznání jsou pouze na úrovni víry. Sám napsal, že se vzbudil z tzv. dogmatického spánku, dogmatické víry v to, co napsal. Přestává všemu, co napsal věřit, jako by na to zapomněl.
Kant se rozhodl, že je nutné navrátit všem přírodním vědám jejich pozici, sesadit matematiku z trůnu věd a dát garanci i všem ostatním vědám, že i jejich poznání bude platné.
Také je třeba nalézt hranice kritického poznání.
Když přišel na to, že ve co chci vědět o objektu, mohu nalézt již v subjektu, došel k závěru, že člověk je popsán apriori a různými nazíracími kategoriemi. Je popsán apriori základními matricemi a to prostorem, časem a kauzalitou.
Těmito matricemi, které máme apriori, a vlastním já odívám předmět poznání, když na něj nazírám. Já, subjekt, odívám objekt prostore, časem a kauzalitou.
