Základním pojmem Schellingovy filosofie je pojem Já

Základním pojmem Schellingovy filosofie je pojem Já. Já je nejvyšším principem filosofie, Já je skutečné a absolutně svobodné. Fichte řekne, že Já je absolutní a veškerá další skutečnost existuje pouze v představě Já. S tímto Schelling nesouhlasí. Jak hledá Schelling to, co je to Já? Východisko k nalezení absolutního Já je konečné lidské Já, mohu ho najít pouze v individuálním lidském Já. Poněvadž toto lidské individuální Já je konečné, proto musíme jakoby překročit svůj vlastní stín svého individuálního lidského Já a najít metodu, abychom pochopili to co naše Já je, a to co v našem Já nás překračuje (konečnost, proměnlivost).
Každý člověk má v sobě schopnost, která se nazývá intelektuální názor. Je to takový způsob nahlížení do svého nitra, že ve svém individuálním Já najdeme něco, co nás překračuje. Tomu co nás překračuje říká Schelling Nahé Já (tzn. oproštěné od proměnlivosti a pomíjivosti). Jestliže člověk v sobě najde intelektuální názor, a nahlédne do svého nitra, tak tam najde toto nahé Já, které je pozůstatkem božství v mém individuálním Já. Sám Schelling říká, že intelektuální názor je únikem ze sebe sama do sebe sama. Objevit v sobě intelektuální názor je strašná dřina. První je třeba utéct z vnějšího světa, abych tento vnější svět vůbec pochopil. Vytržení z proměnlivosti je nad lidské síly.

Co je Já? Nahé Já je pozůstatek Boha ve mně. Co nalezl v sobě jako pozůstatek božství (stopa Boha ve mě) není křesťanský Bůh. Není to Bůh před, nad světem a mimo svět. Já je tedy bůh, ale není to křesťanský Bůh. Je to Bůh, který stojí mimo stvořené.
Já je jedno a je to vlastně nekonečný život, který je ve všem jako nejniternější princip všeho co existuje. Ale není to princip, který všechno co existuje tvoří (jinak by byl před světem). Je to Božský princip, který je uvnitř toho, co existuje. Není to tedy nic co by bylo mimo to, co existuje.
Úkolem filosofie je nalézt a zkoumat toto absolutní Já, setkat se s ním a toto sdělit ostatním. Tak vzniká u Schellinga první část jeho filosofie, kterou nazýváme filosofie přírody. Filosofie přírody byla před Schellingem chápána jako něco, co je vyvrcholením, součtem všech témat a názorů z přírodních věd. Schellingova filosofie přírody odpovídá na otázku, jak se v přírodě zjevuje Bůh, jak se v přírodě projevuje božství. Je to negace Fichtova pojetí filosofie přírody. Podle Fichta je příroda místo, kde člověk uskutečňuje svou svobodu (tímto Fichte zabil přírodu).

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
Schelling 1
Podle Hegela a Goetha se příroda chápe v její vlastní živosti 3
Největším problémem, kterým se Schelling zabývá je lidská svoboda 4
23. Filosofie v 19. století
28. Německá klasická filosofie
Immanuel Kant
G. W. F. Hegel 1
Každá věc se neustále mění, i když to není vidět 2
Mezi objektivním a absolutním duchem jakoby ubylo materie, proces vymaňování se z negace, přírody 3
14a Přínos německé klasické filosofie, Kant, Hegel, zákony dialektiky; moderní filosofické směry
24. Filosofie ve 20. století
J. G. Fichte 1
Fichte říká, že věc o sobě neexistuje 2
Já a nejá: syntéza 3
Bernard Bolzano
Tomáš Garrigue Masaryk
Články na hledaný výraz „Filosofie 19. století“ naleznete na bezuceni.cz