Fichte říká, že věc o sobě neexistuje

Fichte říká, že věc o sobě neexistuje, proto je idealistou. Svůj filosofický systém nazývá vědoslovím. Chtěl se zbavit pojetí filosofie předchozích dob. Chtěl se odlišit od tradičních způsobů metafyzik a ontologií. Je to věda o vědomí. Co je lidské vědomí a jak toto pracuje. Vědosloví: jeho předmětem jsou věci. Základem filosofie Fichta je Já, které charakterizuje jako jednotu dvou vrstev: rozum a instinkt. já charakterizuje jako život. To používá z důvodu, že tam je vytvářen koncept dynamiky, absolutní činnosti. Život končí když je dynamický. Vše živé je dynamické. Proto to slovíčko život. Je vytvořit něco, proti čemu by to já bylo činné. Tak se vytváří konstrukce tří Fichtových vět:

• Já klade já
• Já klade nejá
• Já a nejá
•
Fichte je prvním filosofem, který se snaží navracet dialektiku. Sám Fichte si nebyl vědom tohoto návratu dialektiky do myšlení. Já klade já: existuje v první fázi činného já. Jakoby existovalo jenom já, jednota rozumu a instinktu a jeho atributem je dynamičnost. Já je činné vůči sobě. Je to velice důležité, protože v tom je vyjádřeno, že existuji jenom já, není nic co by bylo příčinou existence Já a co by omezovalo toto já. Existuji jenom já a to slovíčko klade = život, čin. Já = je činné živé, dynamické. Vyvíjí aktivitu samo v sobě, které je ohraničeno svými vlastními hranicemi. Musí přijít antiteze. Tato první věta je tezí.
Antiteze je něco absolutně protikladného tezi. U F. se to projevuje větou já klade nejá. Já musí narazit na své vlastní hranice, kde musí aktivita skončit. Tím je příroda, všechno co není já. Já vytvoří nejá, aby mohlo kde realizovat svou činnost. Já je činné v tom nejá, ale aby bylo činné, musí vytvořit nejá, neboli přírodu a zároveň s tou přírodou bojuje. Já vytvoří protiklad sebe sama a proto ta činnost může být rozvíjena. Nejá vším, čím není já. Jestliže Já vytvoří nejá, aby mohla rozšiřovat pole působnosti své vlastní aktivity, tak to má negativní účinek: stává se trochu nesvobodným. Já překračuje své vlastní hranice, může bojovat proti nejá. Já intuitivně vytvoří nejá, ale neví, že o samo vytvořilo a cítí se proti němu nesvobodně. Je to překážka jeho svobody.

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
J. G. Fichte 1
Já a nejá: syntéza 3
29. Filosofie 19. a 20. století
23. Filosofie v 19. století
28. Německá klasická filosofie
Immanuel Kant
G. W. F. Hegel 1
Každá věc se neustále mění, i když to není vidět 2
Mezi objektivním a absolutním duchem jakoby ubylo materie, proces vymaňování se z negace, přírody 3
14a Přínos německé klasické filosofie, Kant, Hegel, zákony dialektiky; moderní filosofické směry
24. Filosofie ve 20. století
Schelling 1
Základním pojmem Schellingovy filosofie je pojem Já 2
Podle Hegela a Goetha se příroda chápe v její vlastní živosti 3
Největším problémem, kterým se Schelling zabývá je lidská svoboda 4
Bernard Bolzano
Tomáš Garrigue Masaryk
Články na hledaný výraz „Filosofie 19. století“ naleznete na bezuceni.cz