Kant měl velké trauma a řekl, že existuje trojce idejí
Kant měl velké trauma a řekl, že existuje trojce idejí (transcendentální ideje), které nelze vyvodit ze syntetických pojmů apriori:
• Já
• Bůh
• pojem nekonečného světa
Tyto ideje vyvozuje ve třetí části díla Kritiky čistého rozumu: Transcendentální dialektice.
Vernunft: vyšší, druhá část lidské racionality, která je také apriori popsána, dříve než se člověk narodí. Tyto tři ideje nemohu odvodit ze syntetických soudů apriori. Musí být součástí vyšší vrstvy racionality: Vernunft. Odkud je mám? Z transcendentna. Já to, že já jsem já nemohu z ničeho odvodit. Já když se narodím, vím, že já jsem já. Boha můžeme od něčeho odvodit? Já jistě vím, že Bůh je. Já ho mám ve svém rozumu apriori, nalézám ve svém rozumu apriori ideu Boha. Kdybychom chtěli odvodit: svět je nekonečný z něčeho jiného než z toho, že to mám vrozeno apriori. Všechny věci mají konec. Svět je konečný. Ukaž mi konec. Já konec nevidím, svět je nekonečný. ANTINOMIE. Musím mít tedy vrozeno, že svět je nekonečný.
Tato tři apriori (transcendentální ideje) mám v sobě, dříve než začnu nazírat smysly.
Kant z tohoto všeho vyvozuje: existuje svět, který je nezávislý na lidském subjektu. Nazývá ho svět o sobě. Nezávisí na tom, zda ho člověk vnímá či nevnímá. Svět existuje, je objektivní (nevím zde je materiální). O tomto světě nevím nic jiného, než že je. Odkud odvozuji, že existuje svět o sobě? Já vím, že já jsem já, tudíž musí být nejá, jinak bych nemohl Já být Já. Kromě světa O sobě existuje Svět pro nás. Je to svět, který si my vytváříme na základě apriorního popsání našeho subjektu. Základní nejdůležitější kontury světa pro nás naleznu tím, když se já sám prozkoumám. Ten svět pro nás je přesně takový jací jsme my. Jací jsme my: syntetické soudy apriori, prostor – čas, Já, Bůh, nekonečný svět. Ten svět je přesně takový jací jsme my, my si ho v rozumu v procesu poznání vytváříme a tak ho i poznáváme. Svět pro nás je protkán přírodními zákony, protože my jsme popsáni apriori přírodními zákony. V tomto světě se nalézá Já, Bůh, nekonečný svět. Tento svět je takový jaký si ho sami vytvoříme. Existuje pro nás jen v procesu našeho poznání. Člověk poznává pouze ideje!
Zákony jsou platné (platí ve světě pro nás), ale nevíme zda jsou pravdivé.
Kant chtěl jako Lock určit hranice lidského poznání. Hranice lidského poznání jsou identické s hranicemi Světa pro nás. Svět pro nás je takový jaký jsme my (prostor, čas, kauzalita, přírodní zákony,…). Hranice lidského poznání jsou hranicemi světa pro nás.Hranice lidského poznání jsou identické s hranicemi lidského rozumu. Poznání je možné, platné, všechny zákony platí, ale pouze ve světě pro nás. Za těmito hranicemi končí, tam totiž končí lidský rozum. To je železná opona mezi světem o sobě a světem pro nás.
Jak je možná čistá (absolutně předempirická) matematika? Možná je proto, že matematika používá apriori prostor a čas (geometrie a aritmetika). Já nemusím nic měřit, já vím, že to platí. To zjistím předtím, protože jsem popsán prostorovým apriori. Již dopředu vím, že ten předmět bude mít prostor. Kolik to je, to si potom změřím pravítkem.
Jak je možná čistá přírodní věda? Jsme apriori popsány přírodními zákony a vztahem příčina – účinek. Již dopředu vím, že bude platit vztah u koule (Galileo Galilei).
Jak je možná čistá metafyzika? Je možná, jestliže vyřeším, odkud má apriori. Sám napsal: Prolegomena ke každé příští metafyzice.
