Druhy poznání
Druhy poznání
1. intuitivní znalost své existence (vím, že já jsem já)
2. demonstrativní poznání Boha
3. smyslová znalost věcí (smyslové poznání je omezenější než 1 a 2)
4. zjevení – Locke ho občas toleruje, asi nepatří k filosofii
Proces poznání
2. vnější předmět působí na naše smysly a tím vzniká idea něčeho. Já poznávám ideu vnějšího předmětu.
3. slovo působí na smyslový orgán a vznikne určitá idea, podobná ideji ad1. Já nepoznávám zvuk (zvuk je jen chvění vzduchu),ale poznávám ideu.
Tyto procesy poznání se nazývají senzace – poznání vnějších předmětů. Senzace jsou vlastním smyslovým vnímáním (počitky, vjemy), jejichž objektem jsou vnější předměty.
5. reflexe poznávám své vnitřní stavy (chci, myslím, vztek…) Já nepoznávám bezprostředně své stavy, ale ideje. Jakýsi „vnitřní smysl„, sebezření, sebepozorování (dnes bychom řekli introspekce).
Mohou tam být i další ideje, co mohu poznávat? Locke říká, že neexistuje nic víc. Neuznává jakékoli vrozené ideje. „V mysli nejsou žádné vrozené principy.„
Člověk se rodí jako tabula rasa (čistá deska), známá už od Aristotela a později u stoiků, byla teprve Lockem rozpracována v ucelený systém genetického empirismu, jehož obsah je vyjádřen ve slavné formuli „Nic není v rozumu, co by nebylo dříve ve smyslech„.
Člověk se rodí jako tabula rasa, jeho mysl se podobá bílému nepopsanému listu a prvním nádechem se začíná jeho tabula rasa popisovat idejemi. Zprvu senzací, později reflexivní činností subjektu. Nemohou existovat žádné vrozené ideje.
Člověk poznává skrze popisování vnějšího světa. Úloha lidského rozumu v procesu poznání je systematizování poznaných idejí, rozum utváří a abstraktizuje. Je velmi důležitým. Ideje mohu poznat jen racionalitou – nikoli okem. Rozum tedy není odsunut na sekundární kolej. Rozumem poznávám ideje – ne smysly!
