Antická systematická filosofie, helénismus

1. období
• misí se několik vlivů, protože hodně cestoval
• etická problematika Sokrata, kritika sofistů, ale používá při tom stejných prostředků jako oni (kritizuje umění)
• etika pro něj znamená život uměřený, ctnostný (každý má žít tak, jak se v něm projevuje přirozené ctnosti a schopnosti)
• všechno dává do kategorií (vládci-strážci-myslitelé-…), idealismus
• v dialogu lze i z úplně rozdílných názorů nakonec vytvořit jeden společný
– 2. období
• nejdokonalejší systém objektivního idealismu, zachytil to v jednoduchosti
• vzájemný vztah mezi subjektem (který poznává), světem a idejemi
• nejvyšší idea je idea dobra
• přebírá od Sokrata lpění na definici slov, ale posouvá ty smysly dál a pojmy nebo podtsty těchto slov nadřazuje hmotným věcem
• idea : vzor, druh, nabývá 3 významů -> pojem, zákon, ideál
– obecné je víc, než jednotlivé, za toto je Platón kritizován Aristotelem, protože odtrhl ideje od samotných věcí, takže byly v podstatě nepochopitelné
– eidos = pojem, vzor, číslo, bytí
• bytí : konkrétní svět, 2 podmínky -> musí se účastnit toho obecného
-> prostor nebytí
: to mezi bytím a nebytím je doxa
: Platón, když si nevěděl rady , tak to vysvětlil mýticky
: podobenství o jeskyni -> ty stíny na křivé zdi je svět smyslově vnímaný, ideje je ten krásný světlý svět venku