Myšlení

– je nejvyšší psychický, poznávací proces, která slouží k řešení problémů – vychází z vnímání
– je zobecněné a zprostředkované poznání předmětů a jevů na základě pochopení jejich vzájemných zákonitých souvislostí
– teoretické řešení problémů na základě předchozího smyslového poznání. Hledání optimální cesty, jak problém vyřešit. Výchozím materiálem je názorné poznání ( vjemy a představy ), ale při myšlení dochází k jejich přeskupování a k novému a hlubšímu pochopení jejich vztahů. Základní jednotkou myšlení je pojem. Myslíme v pojmech a díky pojmům. Výsledkem myšlení bývá nový pojem.

Ancipace – předvídání budoucností na základě racionálního myšlení (vidím suchou květinu à měla bych ji zalít)
– souvisí blízce s pamětí a řečí
– tři formy myšlení
1) pojem – stavební kámen myšlení
– slovo, které shrnuje podstatné vlastnosti předmětů nebo vjemů – např. strom = představím si ho
– zobecněná představa postihující podstatné znaky určité skupiny příbuzných jevů
2) soud – vychází ze spojení několika pojmů ( např. věta )
3) úsudek – je spojení dvou nebo více soudců (promisy – soudy, ze kterých vycházíme)

Fáze řešení problémů – 1) seznámení s problémem – je zadán nebo vyvstane
2) rozbor problému – zamyšlení se nad nimi – dávání informací dohromady
3) samotné řešení problému – pokusem a omylem
– vhledem – okamžitý nápad
– prostřednictvím plánování myšlenek
4) nalezení řešení
5) kontrola