Na otázky obecné až nejobecnější :Odkud je svět?…

– na otázky obecné až nejobecnější :Odkud je svět? Co je podstatou světa? Co je svět? Jaký je svět? Je svět? Je svět poznatelný? Je svět takový, jaký se mi jeví? Jsem já? Co jsem já? Jaký smysl má můj život?
Vrstva filosofie a vrstva filosofování se tedy prolíná kladením mnohdy podobných otázek. Proto je pro člověka podnětné, aby využil dostupné literatury k hledání inspirace ke své možné odpovědi na naléhavé otázky, popřípadě inspiraci ke své konfrontaci s nimi. Ještě jeden filosofický impuls pro sféru filosofování je velmi podnětný. Je to nezbytná metoda, která je průvodkyní mnohých filosofů – skepse (pochybování). Tou by měl projít každý náš předpoklad i tvrzení, a to nejen týkající se našeho filosofování. U ní však rozumný člověk nezůstává. Po skeptické zkoušce by to, co skepsí projde jako nezpochybnitelné, mělo být konstruktivně rozvinuto.
Nahlédněme tedy v dalším textu do myšlenek či filosofických systémů vybraných filosofů a nechejme se jimi inspirovat k vlastním úvahám o základních otázkách bytí i lidského poznání, možná i úvahám dotýkajících se problémů morálních.
3. Vybrané kapitoly z antické filosofie
Krátkou exkursi do dějin filosofie je možno započít kdekoliv – tedy z hlediska místa zrodu té či oné myšlenky – či kdykoliv – z hlediska času vzniku této myšlenky. Uvedené hledisko by však muselo vycházet z reflektovaného problému. K němu je však zapotřebí alespoň stručná znalost dějin filosofie v jejich časové a někdy i logické posloupnosti. Proto zvolme za výchozí místo svět antické kultury, kde poprvé na evropském kontinentu byly filosofické otázky vysloveny a dokonce na některé z nich filosofové odpovídali. Následující text nebude však obsahovat podrobný rozbor všech antických filosofů, kteří ovlivnili evropské myšlení. Budou vybráni pouze ti, kteří toto myšlení nejvíce ovlivnili, a pouze ty myšlenky, které mohou být pro tázání člověka konce dvacátého století velmi inspirující.
Počátek intelektuální produkce antické společnosti, kterou můžeme označit za filosofii ve smyslu uvedeném výše, nalezneme asi v 7.století př.n.l. První filosofové jistým způsobem reagují na způsob pohledu na svět a jeho výklad, který nazýváme mytologií. Mýtus však velmi silně omezuje šířku i hloubku lidského tázání, protože „dovoluje“ klást si pouze takové otázky, na něž mýtus apriori / t.j. ještě před jejich vyslovením / odpovídá skrze moudrý příběh. Filosofové, kteří se považovali za milovníky moudrosti a lovce pravdy, si zpočátku pokládají stejné otázky, které stojí na prvním místě Hésiodovy Theogonie / skupiny seřazených mýtů, které se zabývají původem bohů/ – otázky po původu a podstatě racionálního řádu světa, jenž řídí svět přírody, eventuelně i svět lidí, ten, který je člověkem neovlivnitelný. Mytologický alegorický výklad a odpověď jim však již nestačí. Proto se snaží přinést sobě a někteří i jiným možnost odpovědi jiné, tu, kterou nalézají v nejkrajnější hlubině své duše, svého rozumu.