Rusko

RUSKO
1861 – KONEC NEVOLNICTVÍ
1905-7 – 1. REVOLUCE – NEÚSPĚCH
1917 – ÚNOROVÁ REVOLUCE svržen car – tzv. dvojvládí – vládla mladá buržoazie x skupina Lenina) – říjen – Lenin vítězí – budování – politický a ekonomický systém – 1921 NEP
1924-29 – PŘÍSTUP k zahraničnímu kapitálu – nemluví se o kolektivizaci, prolíná se státní a soukromé vlastnictví (viz NEP – není to ještě kolektivismus, ale státní a soukromý sektor – budí to dojem, že Rusko buduje demokracii:-)
1924 – umírá Lenin – nastupuje Stalin – buduje kolektivizaci, industrializaci, 1953 – umírá, 1953-6 – odhalování kultu osobnosti Stalina, 1956 – 20. sjezd KSSS, Chruščov vede projev o odhalování kultu Stalina a neveřejný projev se stává veřejný – kritika toho, co dělal Stalin
1956 – Maďarsko – polarizace společnosti a nepokoje = Imre Nagy, atak ze SSSR – vpád – normalizace – János Kadár (Komanč na n-tou – podřízen velení SSSR) obviňování komunistů z chyb – vstup sovětské armády, podobně i v Polsku ale až 1980 – vznik odborů nezávislých – Solidarita – teď v listopadu – 25. výročí vzniku – Lech Walesa) – vstup církve, 1956 – řešení svépomocí – zastavení kolektivizace a návrat půdy rolníkům, po Brežněnovi 1984, nástup Gorbačova – 1985 – zavedl tolik demokratizujících prvků, že se pod vlivem mezinárodních událostí 1989, roku SSSR 1991 rozpadl, dnes SNS – bývalé republiky kromě Poláků
RUSKO – 19. STOLETÍ
1. vlna odporu – 1825 – hnutí děkabristů – vojáci + důstojníci + šlechta – chtěli svrhnout cara Mikuláše I. a po působení v Evropě chtěli stejné poměry v Rusku, ale neúspěch
2. revoluční „demokraté“ – 30. léta – Černyševskij aj. chtěli sjednotit Slovany v Evropě a pozvolnou změnu režimu, ve 30. a 40. letech – diskuse o postavení Ruska ve světě: SLAVJANOFILOVÉ – důraz na tradiční Rusko
ZÁPADNÍCI – aplikace západních demokratizačních prvků, Rusko je součást Evropy, přináší téma svobody, existencialismus, jaké je postavení obyčejného člověka, pokud člověk nemá co jíst, je mu politický systém ukradený