Husserl se snaží nalézt východisko

Husserl se snaží nalézt východisko – pokus začít znovu, vrátit se před vědecké konstrukce k počátku vnímání, které může být autentickým zdrojem zkoumání (měli bychom proniknout k samotným věcem a ne k jejich interpretaci = nenechat se ovlivnit tím, co o nich už dopředu víme – co kdyby to bylo špatně). Žijeme ve světě, který je nám někým naservírován, je zprostředkován. Apriorně přistupujeme ke své vlastní zkušenosti s nedůvěrou jako k něčemu, co je nepravdivé = sami sebe znehodnocujeme.

Pokud se nám podaří proniknout ke smyslu světa tak se můžeme dobrat i ke kořenům lidské zodpovědnosti a možná i překonat krizi lidstva, Evropy na přelomu 19. a 20. století
– problém – věda se svými danostmi považuje některé věci za samozřejmé; věda se neptá, jak je možné poznání, zda existuje svět.
– myšlení probíhá na základě určitých relací (logika – koresponduje s relacemi ve světě) – je možné dospět ke shodě = Husserl říká, že bychom si to měli ověřit, tzn. nebrat to jako jedinou možnost.

Husserl chce vědeckou jistotu prověřit, ne ji zrušit, chce ji podrobit kritickému zkoumání a dobrat se k jiným odpovědím. Ptá se, jak můžeme vědět jaké je bytí vnějších předmětů – my se s věcmi potkáváme, až do nás nějak vstoupí (= setkání se s vědomím), ptá se na jejich samotnou existenci.
– existují jen jako naše sny, ideje v našem vědomí nebo jsou i venku mimo nás?
– jak se do našeho vědomí dostali?
– můžeme spekulovat o objektivním bytí, ale poznáváme ho jen skrze zmocňování se věcí
– vědomí je nám nejbližší – je naše, bezprostředně přístupné
Postup:
– zkusit prozkoumat vědomí jako místo, kde se setkáváme s věcmi; vnější svět je problematicky dostupný
– vědomí má studovat své vlastní struktury
– postup, kterým opouštíme přirozený postoj, který se obrací k vnějšímu světu
– to, co značíme jako svět je pro nás horizont známého, stabilní celek, ve kterém jsme přítomni svou existencí. My se na to spoléháme, věříme, že je svět, a že z něj můžeme vycházet, současně jsme svobodné bytosti a tím můžeme pochybovat o všem, co existuje.
– mohu zpochybnit víru (že je svět) a tím si ji UVĚDOMIT– z pozadí našeho poznání se může stát lépe osvětleným)
– svět je generální teze světa – „můžu ji matematicky vytknout“ = Husserlovo závorkování – jistoty dát do závorky, vytknout je, zkusit je vyloučit ze svého vědomí a znovu vše promýšlet, aniž bychom brali v úvahu, jak to máme ve vědomí dáno – metodologický přístup; dá se říci do důsledku dovedeno Descartovo pochybování
– tím se můžeme prolomit z každodenní rutiny uvažování někam do hlubšího uvažování = pokus zbavit se toho, čím jsem poznamenán je nejryzejší projev svobody, protože nic z reality nás k tomu nenutí.
– zbavení se předem hotových úsudků, předsudků a pak teprve očištěné vědomí mohu zkoumat