E. Fromm

7 – 8. Erich Fromm – pojem společenský charakter, mody být a mít, vliv trhu na charakter člověka – pojem tržní charakter, svoboda jako negativní a jako pozitivní hodnota v produktivním životě, problematika autoritářského charakteru.

E. Fromm
(1900 – 1980)

Narodil se v Německu, ale podstatou část života prožil v USA a Mexiku. Byl příslušníkem frankfurtské školy, tudíž musel uprchnout před Hitlerem. Vychází ze dvou pramenů:
PSYCHOANALÝZA – studoval psychoanalýzu u Freudových pokračovatelů. Freudova psychoanalýza je metoda, kterou se analyzuje lidská psychika a to formou řízeného rozhovoru. Freud hledal jiný způsob jak se dobrat podstaty problémů, které trápili jeho pacienty. Systémem vhodně volených otázek se cestou asociací dobírá problému. Běžně v literatuře se dočteme, že PA byla ovlivněna Schopenhauerovou filosofií. Freud údajně tuto inspiraci popíral a tvrdil, že je originálním autorem. PA jako teorie se opírá o koncept (pojetí) lidské přirozenosti, kde podstata člověka je vyjádřena jeho pudovostí. Freud působil jako lékař. Dostával se do kontaktu s tehdejšími středními vrstvami. Objevil u nich obrovský rozpor mezi panující morálkou a lidskou přirozeností v oblasti sexu. Lidé tyto morální normy přijímali za své. Jako své hodnoty je přijímali zejména v období ranného dětství (období citlivé na výchovu).
Sex je špinavost, žena je ten, kdo přináší zkaženost na svět. Ona zjišťuje, že má erotické touhy a sny. Ona si to pod tlakem společnosti nepřizná, zatlačí do nevědomí (do přihrádek v mozku) a zemče. Ono se to nikdy nepodaří zamknout. Projeví se to nějak jinak. Když přijdeme k psychoanalytikovi, budeme si stěžovat např. na ochrnutí ruky. To bude ale spočívat v čistě psychické příčině. Člověk si nechce přiznat, jaký sám je, protože by pak opovrhoval sám sebou.
Kultura je proti přirozenosti, podstata člověka je pudová. Základem lidského jednání je princip slasti. Sexuální pud je jedním z klíčových principů, které mají určovat lidské chování. To je psychoanalytická teorie: lidský charakter vystupuje jako stálá forma, která určuje chování člověka (jako individuum, které by se chovalo protispolečensky), musí být drženo tedy na uzdě morálkou. Představa, že pokud se uspokojování pudových potřeb člověka zcela osvobodí od morálky, tak bude sám sebou, šťastný a uvolněný. Pro nás je psychoanalýza důležitá: ukazuje jak se z vnějšího stává vnitřní. Morální a kulturní hodnoty jsou internalizovány v ranném dětství. Zůstávají v nás jako silné regulátory našeho chování, i když jsme na dané události již dávno zapomněli. Malý kousíček je nad hladinou, podstatná část je v nevědomí, pod hladinou (zapomenutí, vytěsnění). Vnější se stává vnitřním, tak vnitřním, že se stává součástí našeho já v dospělosti.