Druhý analyzovaný svět Frommem je svět tržní konzumní společnosti

Druhý analyzovaný svět Frommem je svět tržní konzumní společnosti: nejvyšší hodnotou jsou peníze. Věci a peníze jsou cestou ke statusu a prestiži. V USA jsou lidé vychováváni k tomu, že smyslem života je udělat kariéru – získat moc a peníze. Znaky úspěšné kariéry jsou věci, které vlastním (oblek ušitý na míru u krejčího). To jsou výpovědi o mě, které dávám navenek. To co mám říkám kdo jsem, jak jsem úspěšný. Prvním krokem k tomu je získat zaměstnání (není důležité jaké zaměstnání). Nikde neexistuje ideál tvořivého pracovníka. Důležité je, kolik peněz mi to zaměstnání přinese, jakou kariéru mi nabízí. Trh je institut, který se neptá, co bychom chtěli dělat, ale řídí se systémem nabídky a poptávky. Učitelem? Málo peněz. Bankéřem? Ano, ti jsou potřeba. My musíme uspět, proto jakékoliv místo, kde získám peníze – bojovat o něj. Musím přesvědčit zaměstnavatele, aby mě koupil. Neprodávají se pouze auta a Max faktor, ale i lidé. To je údělem člověka v konzumní společnosti – prodat sebe sama. Dokonce o tom vycházejí i knížky. Jak prodat sebe sama? Je to stejný princip jako na E 55. Záleží na tom, co je poptáváno. Fromm píše: tady jsem a nemohu jinak. Jsem cokoliv chcete. Musím se přizpůsobit, abych byl tím, co je právě poptáváno. Musím být vším a ničím. Já bych chtěl moc být učitelem. To omezuje moje tržní šance. Nejlépe je nebýt ničím pouze chtít vydělat peníze. To je tragédie moderní společnosti. Je to svět zdání, předstírání (láska, přátelství, schopnosti se předstírají) za jediným účelem: uspět. Tržní charakter vede k tomu, že je člověk osamělý a hluboce nešťastný. Vše se zakrývá paletou zábav a konzumních radovánek. V této rodině analýzy společenského charakteru má druhého učitele: K. Marxe. Provádí syntézu mezi psychoanalýzou a Marxistickou teorií.
9. Pojem člověka: etologická a sociobiologická interpretace – problém lidské přirozenosti a toho, co je vrozené v kontrastu s moderní masovou společností, otázka agresivity a metodologická chyba etologie, biologická redukce člověka, možné překonávání jednostrannosti etologie v sociobiologii.

Otázka lidské přirozenosti (toho, co je nám vrozené). Ukazuje se nám, že vrozené nám není jenom to, že máme 2 ruce. Máme vrozené i dynamické momenty, které nás nutí k určitému jednání (sexuální pud a další). To jak se narodíme nás nutí k tomu,a bychom se chovali určitým způsobem. Ukazuje nám, že ve svém jednání nejsme zcela svobodní. Nemůžeme dělat to, co bychom si přáli. Vnucuje se nám otázka, jestli takovýchto vrozených způsobů chování není více.