K základním zájmům společností Rak – Uherska patří: respekt a úcta k autoritě

K základním zájmům společností Rak – Uherska patří: respekt a úcta k autoritě. Povolnost podřizovat se autoritě. Co vede lidi ve společnosti, že poslouchají autoritu? Kdyby ji nechtěli lidé poslouchat, tak to žádná autorita nebude. Např. ruský car byla autorita, výrazná osobnost. Co car řekl, to se stalo. Když ztratil prestiž, tak gardový pluk se rozešel a car zůstal sám. Pak byl zatčen. Prestiž, respekt – na ní stojí moc, bez ní nemůže fungovat. Systém si je toho vědom, proto vychovává děti tak, aby poslouchali sílu, moc, autoritářství. V charakteru každého jedince jsou rysy, které charakterizují jeho individuálnost vývoje (jedinečnost, která se týká pouze jeho života), ale i to, co vzniklo na základě typických zkušeností, prožitků charakteristických pro danou společnost. V charakteru každého člověka je krom jeho zvláštností, také to co je společné všem lidem vychovaným v určité společnosti. Např. Aztékové věřili tomu, že vyjímání lidí z hrudníku a pojídání kněžími je správné a kdyby se tak nestalo, zanikl by svět. Všichni tomu věřili, protože tak byli vychováni. Přesně tak se to týká i nás všech. Něco máme společného (dané národem, kulturou) a něco máme jedinečného, zvláštního, co nemá žádný jiný člověk. Individuální charakter zahrnuje tyto dvě složky: individuální a obecnou.
První model se kterým se v dějinách setkáváme je model autoritářský. Autorita je někdo kdo ví nebo umí něco, co je pro nás užitečné a umí nám to předat nebo nám pomoci (uznáváme učitele, který nás připraví na přijímací zkoušku). Neautoritářská osobnost pomáhá druhému člověku k jeho růstu. Jak dítě samo dospívá, tím méně potřebuje být řízeno autoritou. Výsledkem procesu je, aby člověk byl schopen samostatného myšlení a rozhodování. Autoritářská osobnost ovládá naopak člověka ke svému vlastnímu prospěchu, a to pokud možno navždy.
Jaký společenský charakter se díky takovému systému vytváří?
Většina lidí poslouchá vládce, protože ho respektuje – vojáci a strážci v Platónově státu. Poslušnost a respekt – proč krále vlastně poslouchám (není to ze strachu). Uznávám ho jako někoho, kdo má právo mi poroučet. Jediné možné vysvětlení je to, že je na něj dívám jako na někoho lepšího, chytřejšího než jsem já sám. Tento člověk má potom právo o mě rozhodovat. Podrobuji se jeho rozhodnutí, protože já jsem hloupý, nevzdělaný, nikdy bych to nedokázal jako ON. Tento člověk je o tolik lepší, chytřejší, moudřejší než já a je spravedlivé, aby mě ovládal. Podstatné je, že ten kdo je ovládán je přesvědčen, že je ovládán pro své dobro. Vytváří se ideologie, lidé chápou autoritářství jako něco, co je pro jejich prospěch. Ten kdo je lepší než já mě může ovládat, protože má na to právo.