Artur Schopenhauer
5. Artur Schopenhauer – v tomto a následujícím tématu (Nietzsche) objasnění etické dimenze osamocenosti moderního člověka, odpoutávání od metafyziky směrem k heroickému JÁ, kritika křesťanské morálky v kontextu „přehodnocení hodnot“, inspirace a meze koncepce heroického JÁ.
Artur Schopenhauer
Rodinné poměry velice ovlivnily jeho filosofii. Nebyl schopen navázat harmonické citové vztahy k ženám, což bylo způsobeno jeho zvláštním vztahem k matce.
Pokouší se navázat na Kanta. Nezůstává pouze u reprodukce jeho myšlenek, ale myslí o něm kriticky. Měl dostatečnou sebedůvěru k tomu, aby slepě nepodléhal autoritě I. Kanta.
Chci-li se dobrat k podstatě, nemohu jít k vnějšímu světu, ale musím se vrátit do svého nitra. Moje vědomí jsou myšlenky, přání, touhy a berou se nevím odkud. To co je bezprostředně dáno je na povrchu našeho vědomí. Ale naše myšlenky, přání se vynořují odněkud z hlubin. Největší síla, která v nás je vůle života. Kdybychom nechtěli žít, tak pro nás nic nemá cenu (peníze, moc, luxusní auto – to všechno jsou odvozené věci, protože chci žít a jak chci žít určitým způsobem). Na základě této analýzy, jak jsem sám sebe prozkoumal, tak základním přáním člověka je žít, být na živu. Platí to i o druhých lidech. Neplatí, protože se mi pouze jeví. Tato vůle k životu je sama o sobě, existuje nezávisle na jednotlivých individuích. Jak na to Schopenhauer přišel? Vyvozuje z toho následující: podstata člověka nezávisí na něm samém ale na obecném, na lidství. Vůle k životu však může existovat jen prostřednictvím jednotlivých lidí. Nemůže existovat sama o sobě. Jednotlivý člověk je však smrtelný. To je rozpor, protože nedostojím světové vůli k životu. Jestliže světová vůle existuje nezávisle na individuích, současně tedy znamená, že existuje déle než jedinec (je mimo čas, je věčná). Musíme nějak konečnost lidské existence překonat. Překonává se tím, že se rozmnožíme. Dítě je pokračováním lidského rodu a nástroje, kterým se uskutečňuje vůle k životu. Člověk je nástrojem vůle k životu. Projevuje se v tom, že se u člověka objevuje sexuální přitažlivost. V toužení po druhém pohlaví je obsažena vůle (cizí, vyšší), abych dělal něco, co není stejné s mými zájmy. Tedy musím konat něco jiného, než je mým zájmem.
Rozpor vůle k životu a mými osobními zájmy: kde se berou? Takovýchto logických rozporů je tam hodně. Tento názor je dán jeho individuálním charakterem. Není schopen citového vztahu k ženám (jeho narušený vztah k matce). Rivalita a soupeření, která je kombinována s jeho silnou sexuální žádostivostí. Touží po ženách a nedokáže s nimi trvale žít.
Jeho filosofie inspirovala celou řadu dalších autorů (Nietsche, Freud). Proč se stala jeho filosofie tak rozšířenou, že jeho Úvahy o smrti fasovali vojáci jako příručku? V pol. 19. století se zdálo, že všechny věci jsou kupředu (ve všech oblastech dochází k rozvoji). Schopenhauer se stává slavným, kdy byla poražena buržoasie a mezi lidmi začíná převládat pesimistická nálada. U filosofie nezáleží na tom, jak je logická ve shodě s okolním světem, ale jak harmonizuje s našim pocitem světa. To je důkaz úspěchu Schopenhauerovy filosofie. Vyjádřil pocit, který měla většina lidí jeho doby. Jak se cítím v tomto světě, jak se v něm cítím. Prvním faktem je neúspěch revoluce v Německu.
