MARCUS AURELIUS (121 – 180)

v roce 161 se stal římským císařem
– po smrti prohlášen za boha
– „Hovory k sobě“ – napsal na svých taženích
– aforistické zápisky, rady, jak správně žít a přistupovat k životu
– dvojí druh přírody – vnější + vnitřní (svoboda a klid v duši)

SENECA – „O klidu duševním“
EPIKLÉTOS – původně otrok

II. Epikureismus – atomismus
(dnes „Epikurejec“ – bezstarostný život, smyslové požitky)
EPIKUROS ZE SAMU (341 – 270 př.n.l.)
– žil v Aténách
– soustředil své stoupence v zahradě Epikurově, nad vchodem nápis: „Cizinče, zde se dobře poměješ, zde je největším dobrem slast.“
– žít skrytě – starat se jen o svůj privátní život, nezabývat se společenskými a politickými událostmi
– 3 části:
a) logika – učí, jak zabránit omylům
b) fyzika – vysvětluje svět přirozeně bez nadpřirozených bytostí a zbavuje tak člověka strachu z nadpřirozena
– tento svět nestvořil žádný bůh – stoupenci atomismu
c) etika – jediný cíl – blaženost = slast
stav těla – necítit bolest
stav duše – necítit neklid
– usilování musí řídit a krotit rozum – lidská duše pak dosáhne stavu aparaxia – klid v duši
– Bohové žijí někde mezi světy a nestarají se o lidské záležitosti.
– Smrt se nás netýká, protože dokud žijeme není a když přijde, nejsme už my.
„nelze žít slastně, nežijeme-li rozumně, krásně a spravedlivě, ani nelze žít rozumně, krásně a spravedlivě, nežijeme-li slastně“

TITUS LUCRECIUS CARUS (98 – 55 př.n.l.)
– rozvíjí tuto teorii v Římě
– básně „O přírodě“