Itálie – městské státy

– Itálie – městské státy – rozdrobené – vládnou absolutistické monarchové, rody – Medicejové – do 1492 ve Florencii, díky své roztříštěnosti je Itálie pozadu za Anglií…, hledá cestu ke sjednocení – VLADAŘ JE NÁVOD, JAK SE DOSTAT K MOCI JAK JI UDRŽET – jako technika politické moci vychází z HISTORIE – z osobní zkušenosti, začíná několik převratů – je u MEDICEJŮ – VLADAŘE píše, aby se jim zalíbil a zalichotil jim
VLADAŘ
– 1. část = jak se dostat k moci, – kdo se ve funkci dlouho neudrží ani pomocí štěstí – je to náhoda – NEUMÍ VLÁDNOUT, – POMOCÍ PŘÍZNĚ OBYVATEL – přízeň lidu je VRTKAVÁ – člověk se musí řídit vůlí lidu, která ho tam dostala, přízeň elity, která je u moci – člověk musí mít ještě víc pod nadvládou, k přízni je nutná OSOBNÍ ZDATNOST – kterou se projeví pokud projevíme odvahu – zabijeme první – osobní statečnost jsme prokázali = pak jsme SCHOPNI BÝT VLADAŘEM
– účel světí prostředky – 2. část je o tom, JAK SE UDRŽET U MOCI: zdání toho, že je panovník skoupý až lakomý, pokud rozdává nemá dávat státní peníze, tehdy na to byly zabavené peníze,
– má panovník lhát nebo mluvit pravdu? – nesmí ho nikdo nachytat, že lže (případně svádět vinu na jiného)
– Otázky – Má být ukrutný nebo vlídný? – má být jednorázově krutý, ale nevraždit pořád – jen občas, aby měl ten lump strach – ale nesmí být krutý, aby nebyl nenáviděn,
– má držet slovo? nemusí.. ale musí prohlásit důvody proč nedrží slovo, musí se při tom tvářit vlídně, čestně, a zbožně, politika má vlastní etiku a pravidla
– má se obklopovat lidmi, kteří ho zbožňují nebo někoho kdo mu ukáže pravdu – chytrý vladař si ponechá někoho, kdo mluví pravdu a je racionální, pokud má totiž panovník moc – obklopují ho lidé POCHLEBOVAČI,
– jak se má panovník chovat k dobyté zemi, aby si moc udržel? v cizí zemi musí respektovat právní systém, který tam byl už dříve, nevnucovat jinou ústavu než tu co tam byla dosud – jinak je vladař nenáviděn, mají jiné zvykové právo, má tam poslat své lidi – koloniátoři, kteří zde založí osady a budou moci rozšiřovat vliv panovníka – respekt k jazyku a kultury, tito lidé se podílí na spolusprávě dobytého území