Empedoklés z Akragantu, Orfismus, Anaxagorás z Klazomen, Gnoseologie

Empedoklés z Akragantu
(asi 490 – 435 př. Kr.)

Své znalosti a názory vložil Empedoklés do dvou hexametry psaných básní – Očištění a Peri fyseós (O přírodě), z nichž se nám zachovaly nevelké zlomky. Z díla O přírodě jsou důležité verše určující počátky světa, čtyři kořeny všeho. Oheň, voda, vzduch, země. Své čtyři základní živly pokládá Empedoklés za věčné, nezničitelné, ale navzájem za kvalitativně různé.
Nejzávažnější novinkou Empedokleova učení bylo však tvrzení, že ony pralátky nejsou samy živé, že látkami je pohybováno vnějšími silami a to spojováním a rozlučováním, láskou a svárem.
Empedoklés tak uznával změny přírody, světa, ale tyto změny redukoval na mechanické spojování a rozpojování, přičemž hybný princip je už do značné míry oddělen od pasivně chápané látky. Takovouto koncepci nazýváme dualistickou.

Orfismus

Duše je uvězněna v těle za trest. Provinilá hříšná duše člověka se musí očistit, a to tak, že prochází řadou rozličných smrtelných tvarů živočišných i rostlinných, než se konečně vrátí do člověka. Sám sebe Empedoklés z tohoto procesu očisty nevylučoval, avšak domníval se, že on sám už prošel veškerou očistou, že již je „očištěným“.

Anaxagorás z Klazomen
(500 – 428 př. Kr.)

ANAXAGORÁS z Klazomen tvrdil, že nic nevzniká ani nezaniká, nýbrž že se směšuje a rozlučuje. Částice základních látek nazýval „semeny věcí“, avšak neuznával pouze čtyři druhy, nýbrž neomezené množství. Vedle těchto částic uznává ještě vnější hybný princip. Anaxagorás uznává však pouze jeden princip a nazývá jej „nús“, tj. duch, rozum.

Dokonalé roztřídění semen podle druhů látky pokládá za nemožné. Naopak tvrdí, že každá věc obsahuje všechny látky. Pouze převaha semen určitého druhu je základem,podle něhož pak o věci vypovídáme, že je např. dřeve, převažují-li semena dřeva, že je zlatem, převazují-li semena zlata atd.

Nús chápe Anaxagorás značně materiálně, do jisté míry též jako látku. Ostatním látkám je „látkou“ nadřazenou a vládnoucí, a hlavně nejčistší, tj. nikdy s jinou látkou nesmíšenou.

Gnoseologie

Anaxágorova gnoseologie klade poznání rozumové nad smyslové, neboť právě ona drobná semena nelze vnímat smyslovými orgány, nýbrž jedině poznat rozumem.