Aristotéles
1. Význam morálky v životě jedince a společnosti – morálka jako forma sebe přesahování a jako systém norem umožňujících a podmiňujících život v lidském společenství.
2. Úvod do etiky, pojmy: etika, morálka, mrav. Historická geneze pojmů etika, morálka a mrav; reálný základ geneze pojmů ve vývoji rodové společnosti k jejímu překonání v antickém městském státě.
3. Hérakleitos, sofistické pochybování – problém změny, relativismu a kritéria dobra a zla; spor mezi hérakleitovskou a eleatskou větví a její etický význam.
4. Démokritos a Epikúros – dva možné způsoby řešení hérakleitovsko – eleatského problému jako problému morálního.
5. Platón – idea dobra o sobě jako dokonalého a statického bytí a její praktické důsledky v koncepci ideální společnosti.
6. Aristotelés – morálka jako vztah sobě si rovných individuí; pojetí lidské přirozenosti a rozhodující význam jednání v Aristotelově etickém systému. Význam svobody a myšlení pro mravní jednání.
Aristotelés
Pojem dobro u Aristotela je idea. Její vedlejší funkcí je, že vyvlastňuje postatu člověka, jsou vyvlastněny i jeho emoce, nemá právo mít své vlastní city, nemá právo být sám sebou.
Pojem spravedlnost u Platona je definována: spravedlivé je to, aby každý konal to svoje na svém vlastním místě. Z toho vyplývá: vládci vládnou autokraticky, výrobci mají vyrábět a pracovat, tzn. že pokud by se snažili zasahovat do vlády, konají více nespravedlivého.
– rovnost je dána kontextem, u Platona rovnost mužů a žen ve stavu strážců = rovnost bezpráví (neboť obojí nemají žádná práva) → jsou si rovni.
– Aristoteles je žák Platona.
– stanovil svou koncepci etiky na kritice Platonových idejí
– kritika má celou řadu bodů, jeden z nich říká, že koncepce idejí nám neumožňuje nic pochopit, vedle světa smyslového vytváří ještě jeden svět, svět idejí, tímto dělá složitější a komplikovanější.
– navíc nám neumožňuje vysvětlit vztah mezi světem idejí a světem smyslových věcí, tento vztah je dle Platona nevysvětlitelný.
