Rozprava, zabývající se situací v samotném městském státu

To je situace Itálie jako takové. Musíme přečíst ještě druhou práci: Rozpravu, zabývající se situací v samotném městském státu. Zjišťuje to, co bylo v tehdejší době do očí, kde městský stát je rozlomen na stav šlechty a stav lidu. Toto nepřátelství vede k boji. Proč vede k tomuto boji? Musíme se podívat na strukturu zájmů a získávání bohatství. Stav lidu získávají své bohatství tím, že pracují. Stav šlechty tím, že lidu ukládá daně. Lid vytváří bohatství a část svého bohatství musí odvádět šlechtě. Zájem šlechty je to, aby daně byly co nejvyšší, aby si mohli užívat. Na druhé straně, když se zeptáme svých rodičů, jaké daně by chtěli platit, pak řeknou žádné. To jsou dva nesmiřitelné zájmy. Na co potřebuje obchodník šlechtu? Na nic, on si stačí sám. Ona získává majetek jenom proto, že má moc.
Cíl: svrhnout vládu šlechty. Lidé po vydobytí svobody cítí, že mohou dělat co chtějí. Všechna omezení jsou pryč. Tím se však dostáváme do stavu chaosu, kdy každý bude dělat, co chce. Nikdo není bezpečný svým životem ani majetkem. Volá se po tom, kdo to vše napraví, kdo nás z tohoto chaosu zachrání. Opět je nastolena diktatura silného jedince, který ho zachrání. Aby mu byli jeho pracovníci věrni, začne jim dávat určitá privilegia (např. půdu). Takto vznikal i vývoj komunistických stran. Vytváří se opět vrstva aristokratů, která získává opět podíl na moci. Nastoluje svou vládu = oligarchie.
Monarchie – republika – oligarchie.
Zvyšují daně, nastává nová revoluce, vláda je svržena,… A tak pořád dokola = bludný kruh. Toto je objev Machiavelliho. Protikladné zájmy vedou k boji, které jsou motorem dění. Vychází z Hérakleitova pojetí pohybu jako boj protikladů. Toto kolo dějin je možné zastavit. A to nastolením republiky. Chyba stale ve špatném pochopení svobody. Svoboda neznamená, že každý bude dělat to, co chce. Tím zůstaneme v říši svobody. Republika je podle něj stabilnější systém a mírumilovnější než jakákoliv jiná forma vlády. Pravidla hry, která jsou pro všechny stejná.
Šlechta může na válce vydělat. Náklady nese lid a v případě vítězství zisk shrábne šlechta.
Machiavelli si ještě není vědom masové manipulace (fašismus), sdělovací prostředky v jeho době ještě neexistovali. Pokud lid nevěří sám sobě, nastolí tyranidu. Takto nastolená vláda jednoho nutně vede i imperialismu (snaha o dobývání cizích území). Tyran získává moc, dokáže-li získat přízeň lidu, když získává bohatství. To lze však získat jen odněkud jinud – např. zabráním jiného území. To znamená, když lid nedokáže vládnout sám, zvolí tyrana a to vede k imperialismu.
Podle Machiavelliho by měla být pouze republika. Celá kniha Vladař je napsána jako respekt k tomu, co je možné. Není však cílem Machiavelliho!!! Ukazuje nám spíše různé důsledky, ke kterým by mohlo za dané situace dojít.
Závěr: byla to pravda v jeho době. My se nacházíme v jiném kontextu, kdy máme zbraně hromadného ničení. Platila tedy až do teďka, ale dnes již neplatí. Politikové se však této skutečnosti nepřizpůsobili a chovají se pořád stejně.