Thomas Hobbes

Thomas Hobbes
1588 – 1679

Děláme krok z konce renesance do počátku novověku. Hlavní jeho spis: Leviatan. Hobbes je nominalista, narozdíl od Aristotela nebo Machiavelliho není jeho východiskem obec, ale čisté individuum, jedinec. Co způsobuje, že lidé jsou spojovány do určitých celků. Aristotelés: Zoon politikon. Podnikání a konkurence rozbíjí obec. Skupinová identita (náboženská, politická).
Puritáni – jsou přesvědčeni, že je nutné žít podle výkladu Bible. Náboženství nespojuje lidské skupiny, ale spíše je rozbíjí. Zanáší do obce válku. Náboženství již tedy neintegruje, nespojuje. Politická příslušnost byla spojena s náboženstvím. Roste kapitalismus. Jeho dílo bylo v Anglii zavrhnuto, bylo spáleno veřejně katem v Oxfordu.
Vytvořil teorii přirozeného stavu. Co je nám vnitřně vlastní není žít ve státu, ale život nezávislých lidí. Jedinec jako individuum. Jsem jen já sám. Má význam dobro, zlo, nezabiješ? Dobré je, když se mi daří dosahovat svého prospěchu a zlo opak. Tyto pojmy nemohou mít tedy žádný morální význam. Každý člověk bude tedy usilovat o maximalizaci svého osobního prospěchu. Co vlastně je pro mě nezbytné, abych přežil? Obydlí, základní potřeby (jídlo, pití, teplo). Jedna možnost: pokácím les, postavím srub a budu tam pěstovat obilí. To je velmi namáhavá a zdlouhavá cesta. 2. možnost: jeden seje a sází. Druhý nic nedělá, počká až druhému vzejde úroda a tu mu ukradne. Z hlediska maximalizace osobního prospěchu nedělám nic neracionálního.
Dále moje síly dávají omezenou možnost množství toho, co mohu vypěstovat. Když to lidem seberu, tak mám neomezenou možnost. To je logika válečníka (obrat lidi o co se dá). Když jsem jenom já a přijdu a seberu Vám vaši úrodu, tak je to dobro. Primární je nezávislé individuum, které bojuje ve svůj vlastní prospěch. Tento stav má jeden nepříjemný důsledek. Všichni víme, že jsem ohroženi aktivitou nájezdníků a že je lepší sklízet než sázet. Tedy „sazeči“ se ozbrojují, aby bránili svůj majetek. To vede k boji každého proti každému. Člověk je schopen vypěstovat více, než je pro něj potřebné k přežití. Nadvýrobek vede k nevolnictví – musím odevzdat. Tento vztah je pro všechny nepříjemný. Ve válce si nemůžeme být jisti svým životem. Ani silák. Dnes je silný, zítra se slabší spojí a porazí je. Nikdo by si nemohl být jist svým bezpečím a životem. V tomto vztahu není uspokojována základní lidská potřeba: uchovat si život.
Svět, ve kterém si dělám co chci, si nejsem jist svým životem. Nevýhody převyšují výhody. Lidé se zříkají svévole a tvoří instituci, organizaci a pověří ji tím, aby dbala na dodržování zákonů, aby zastavila válku všech proti všem. Příklad: jdu do obchodu, jdu si koupit auto. Je dobré? Prodavač ho vychválí, chce ho prodat co nejdráž. Naopak kupující co nejlevněji. Kdyby záleželo na individuích: došel bych s penězi. Prodavač to zjistí a pro něj je výhodnější mi ty peníze sebrat. Naopak já, proč bych mu za auto platil, když jsem silnější? Tento vztah je konfliktní. I u nás: u Číňanů nekvalitní zboží, které se za 14 dnů rozpadne.
Musí zde být síla, moc, která nás donutí, abychom prodávali kvalitní zboží, abychom se nezabíjeli na potkání. Je zde monopol na násilí, stát si vyhrazují jediný právo síly. Obec se stává nám nadřazenou silou, která je pro nás užitečná. Nevyjadřuje to však naši přirozenost. Stát vyjadřuje nezbytné podmínky pro maximalizaci našeho zisku. Nic víc. Žít ve státu není pro mě přirozené. Teprve v takovéto instituci mají smysl: nepokradeš,… ve smyslu jakési společenské smlouvy.