Machiavelli

9. – 10. Od renesance k novověku: Machiavelli a Hobbes – účelnost zla, lidská přirozenost, individualismus a sledování osobního prospěchu jako morální problém lidského soužití.

Machiavelli

1469 – 1527, tento letopočet je důležitý, protože jde o dramatické dějiny Itálie. Je velmi poznamenán historickým dějin Itálie, kterými se zabývá.
Historický kontext: Itálie je rozdrobena do několika městských státečků (asi 7), každý z těchto států usiluje o ovládnutí co největší části Itálie a pokud by to bylo možné o ovládnutí Itálie samé. Tato situace vede k tomu, že je Itálie zmítána válkami a je slabá!!! Tudíž se stává snadnou kořistí větších států. Což je stav velice neradostný. Sám papežský stát zde vystupuje jako jedna ze zápasících stran, ale nemá dost moci k tomu, aby sjednotil Itálii. Když k tomu nemám sílu já, tak aby se to hlavně nepodařilo nikomu jinému.
Vladař, Machiavelliho kniha. Všechny zásady, které v knize najdeme jsou vyvozeny z politiky Césara Borze. Je to však zkreslený obraz.
Nedívá se na žádné morální zásady při cestě za mocí. Cílem je získat a udržet moc. Jeden z principů je: mám město, které se stane mojí kolonií. Musím udělat nepopulární opatření: zvýšit daně, popravit vladaře,… Já tam nepřijedu, ale pošlu tam svého podřízeného, který vše udělá. Pak přijedu, zkritizuji ho, co udělal a exemplárně ho potrestám (smrt). Hodný a dobrý vladař je očištěn. Jediné o co mu jde je získat moc a majetek.
Itálie je rozdrobena, občanská válka, zahraniční intervence. Jak tomuto můžeme zabránit? První, čeho si všimneme je nemožnost dohody. Není tam možná dohoda, protože není společné obecné dobro. Jediná možnost jak zastavit občanskou válku je sjednocení Itálie dostatečně silným panovníkem. Jestliže chceme dosáhnout tohoto cíle, musíme jednat jako prozíravý politik, který se neštítí žádného prostředku. Cíl: konec občanských válek. Toto velké dobro se nedá dosáhnout jinak, než těmito prostředky. Nesmíme hrát podle žádných pravidel, nedodržovat základní pravidla morálky. Jedině tak dosáhneme cíle. V politice nemůže jít tedy o dobro, ale pouze o úspěch. Dosažení a udržení moci.
Machiavelli prozradil ve svém díle to, co politikové pouze svými činy. Politikové prosazují obecné dobro: zájem státu. Tedy poukazují na obecné dobro. Machiavelli říká, že žádné dobro není. Jediným cílem je moc. To co skutečně hýbe politikou jsou jednotlivé soukromé zájmy jednotlivých politiků, ne obecné dobro jak tvrdí politici. Toto neplatí pouze o politice.
Ve své knize zjistil ještě zajímavou věc. Např. i vraždu svého otce, ale nikdy když jim někdo zabaví majetek. Nemluvíme však o jednotlivci ale o celé společnosti. Historická společnost ukazuje, že lidské city se mění co do intenzity i do objektu. Tzn. že ne pořád bude někdo milovat svého otce, manželku,… City jsou věc přechodná. Nepomíjející význam má však: majetek a moc. Ty mají význam vždycky. To je pro člověka vždy důležité. Vladař se musí obávat tedy jen těch, které zbaví moci a majetek. Jestliže zabavím majetek mám nepřátele na celé generace. Ukazuje se, že politik se nemůže ani chovat jinak, protože reálné vlastnosti světa mu to ani nedovolí. Hybná síla dějin se ukazuje jako touha po majetku a po moci, jako soukromý zájem.