6. Ústavy u nás od r. 1848 do r. 1918, jejich charakteristika

1. Prozatímní ústava (tzv. Pillersdorfova) 25. duben 1848

– byla vydána pod vlivem pohnutých událostí roku 1848 podle belgického vzoru
– vydána bez účasti občanstva, předpokládána dvoukomorová soustava, měla zajistit dominantní postavení velkostatkářské šlechtě
– byla odvolána v květnu 1848 a nikdy nevstoupila v platnost
– projednáváním nové ústavy a osnovy základních občanských práv se zabýval kroměřížský sněm (1849)

2. Stadiónová oktrojovaná ústava ( 4. březen 1849)

– vyhlášena v Olomouci jako první celorakouská ústava po rozehnání říšského sněmu
– byla vydána z moci panovníka bez projednání sněmu, proto byla ústavou oktrojovanou
– autorem ministr vnitra F. von Stadion
– potvrzovala veškerou zákonnou moc především panovníkovi spolu s dvoukomorovým říšským sněmem a dolní volenou komorou
– nikdy nevstoupila v úplnou platnost a byla odvolána 31.12. 1851 (byl plně obnoven absolutismus)

3. Únorová ústava (tzv. Ústava Schmerlingova) 26. únor 1861

– po pádu Bachova absolutismu vydal císař František Josef I. dne 20. října 1860 tzv. Říjnový diplom, v němž stanovil zásady pro budoucí ústavu
– neodstranila zcela absolutismus a nevyhlásila ani formálně základní občanská práva
– dvoukomorová rada širší pro celou monarchii a užší pro neuherské země, byl to v podstatě začátek dualismu¨
– panská sněmovna byla jmenována panovníkem a poslanecká sněmovna byla volena zemskými sněmy
– českému národu tato ústava upřela historické státní právo, byl zařazen jen na stejnou úroveň s ostatními 14 zeměmi

3. Prosincová ústava – 21. prosince 1867

– reakce na porážku Rakouska v prusko-rakouské válce z r. 1866, ústava platila pouze pro Rakousko
– legislativně byla zrušena téměř všechna práva členských zemí , viz str. 58
– platila až do roku 1918

4. Zákon o přímých volbách do říšské rady – tzv. Dubnová ústava z 2. dubna 1873

– platila souběžně s prosincovou ústavou
– nebyla to samostatná ústava ale zákon o volbách do říšské rady
– počet poslanců se zvýšil z 203 na 353, rozšíření volebních kurií ze tří na čtyři

Další zdroje o tomto tématu naleznete zde:
1. ÚSTAVA
2. VÝVOJ ÚSTAVY
3. PREAMBULE
4. HLAVA PRVNÍ – ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ
5. HLAVA DRUHÁ – MOC ZÁKONODÁRNÁ
6. Legislativní proces parlamentu
7. Průběh voleb
8. HLAVA TŘETÍ – MOC VÝKONNÁ
9. HLAVA ČTVRTÁ – MOC SOUDNÍ
10. HLAVA PÁTÁ – NEJVYŠŠÍ KONTROLNÍ ÚŘAD
11. HLAVA ŠESTÁ – ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA
12. HLAVA SEDMÁ – ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVA
13. HLAVA OSMÁ – PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
14. LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD