TEORETICKÝ A PRAKTICKÝ POSTOJ KE SVĚTU

1) TEORETICKÝ A PRAKTICKÝ POSTOJ KE SVĚTU
 Praktické potřeby
 oba postoje přináší zkušenost
 Aristoteles – údiv v nás vyvolává potřebu poznávat svou nevědomost – vědomí nevědomosti, údiv vzbuzuje úctu, respekt
 Poznáváme věci – vyčleňujeme je ze „jsoucí skutečnosti“ – zaměříme se na ně  dílčí oblasti  podobně postupují jednotlivé vědy – rozdělily si svět – chybí věda, která by se zabývala jsoucí skutečností

2) CO JE FILOSOFIE
– charakteristika filosofie se v každém období částečně liší
– je jí složité definovat a začneme tím, že si vysvětlíme původ slova filosofie
a) Význam slova
– slovo vzniklo z řečtiny
– FILEIN = láska, milovat
– SOFIA = moudrost
– FILOSOFIE = LÁSKA K MOUDROSTI
– slovo sofos = mudrc, ten kdo je moudrý
– Sokrates upřednostňuje filosofa = milovník moudrosti (!toto je v rozporu s mudrcem!) → prokázal – „Vím, že nic nevím“
– přejdeme k definici pojmu:
b) Definice pojmu:
– filosofie je o cestě nalezení odpovědi na kladenou otázku
– mezi základní otázky patří: Kdo jsme?, Odkud přicházíme?, Kam jdeme?
– prostřednictvím otázek, které na sebe následují (Co to je?, Kde?, Co je člověk?,…)
– filosofie je neustávající dialog → když by došlo k nějakému závěru a nikdo by to nevyvrátil → filosofie tam končí → je třeba, aby to někdo přehodnotil
– abychom mohli filosofovat, potřebujeme vlastnost, a tou je ÚDIV!
– díky údivu stále poznáváme věci a stále více je odhalujeme
– filosofie usiluje o racionální poznání celku (globální pohled na svět)
– na filosofii je nejkrásnější a nejdůležitější to, že nás nenechá ustrnout