Theleologie
Theleologie
Tam kde se stýká forma a látka vzniká pohyb. Neboť nejenom že na látku působí formující síly, nýbrž látka podle své přirozeností touží po formách. Každá věc má v sobě zakódovaný cíl, nejvyšší cíl, kterým může být. Všechny věci mají svůj účel.
Možné touží samo, aby se uskutečnilo a pohybuje se samo sebou naproti formě.
Protože látka a forma na sebe působí od věčnosti, je i pohyb bez konce. Svět je věčný, prostorově konečný.
Aristotelés hledá příčinu počátečního pohybu, Prvního Hybatele. Aristotelés soudil, že vše, co se hýbe, má pohyb zvnějšku a první hybný princip se sám nesmí pohybovat, avšak musí pohybovat jiné.
Takovým pohybujícím může být čirá forma bez látky, zcela dokonalá. Zcela dokonalá však může být pouze 1 věc. Tak Aristotelés dospívá k božství (bůh je filosofický pojem), kterým je čiré myšlení, čirý duch (forma forem, příčina příčin).
Učení o duši
Všem živým organismům přisuzuje Aristotelés duši.
1. vegetativní – forma těla rostlinného (působí přijímání potravy, rozmnožování)
2. smyslově animální – působí u volný pohyb (zvířata mají duši vegetativní + smyslově animální)
3. racionální – jejím projevem je myšlení a rozumné jednání. Dělí se na aktivní a pasivní.
Teorie poznání
Poměr objektivně existujícího světa a smyslového vnímání je Aristotelem velmi vhodně vysvětlován známým přirovnáním našich smyslů k vosku, do nějž pečeť vtiskuje své tvary.
Na vyšší úroveň kladl A. rozumové poznání. Vnímání je schopno pouze o něčem tvrdit, že jest, ale není schopno vysvětlit proč jest.
Kritérium pravdy
Pravdivý poznatek je ten, který se shoduje se skutečností.
