Teorie hypotetického a kategorického imperativu
– 19.století – Immanuel Kant- hypotetický = něco se stane za určitých podmínek = někdo koná dobro za určitých podmínek, něco z toho bude mít- klid, zisk, není to moc etické – spíše egoistické- kategorický = vyžadovat něco absolutně, neexistuje žádná jiná možnost než konat dobro – z principu; konej dobro bez myšlenky na osobní prospěch
20. století:
Utilitarismus
– mravní je to, co přinese prospěch co nejvíce lidem= než-li něco uděláme, myslíme na důsledky jaké to bude mít, zda důsledky nebudou horší než důvod; utilit= užitečný
Pragmatismus
– o etičnosti rozhoduje to, co se stane; nelpět zbytečně na zásadách, když to může lidem prospět, zda je něco morální- o tom rozhodují výsledky
Existencionalismu
– liberální směr; existence založena na jedinci- neexistuje obecný mravní předpis; existuje pouze svoboda- každý může jednat, jak se mu zachce, svoboda sebou nese zodpovědnost- můžeme jednat různě, ale jsme za vše sami zodpovědní, může to vést k sociálnímu jednání- placení penze, pojištění…
Etika odpovědnosti
– může vést až k tzv. altruismu= sebeobětování ve prospěch jiného; odpovědnost nejen k okolí, ale i k budoucnu- přijde i někdo po nás- jednat podle toho → produkce zlých myšlenek, ničení přírody pro náš prospěch → po nás potopa- to není etické; myslet na to, co bude dál- to je etické
