Etika

Etika

– člověk musí poznat svět;
– člověk má žít ve shodě s přírodou (fýsis), se svou přirozeností a se světovým řádem (pneuma);
– člověk má prožívat život tak, jak je mu předurčen;
– moje existence je součástí světové existence, není možné se z ní vytrhnout, je řízena logem;
– osud je chápán jako racionalita – duše je čistá racionalita;

Lidský život se podobá člověku, který táhne káru s kamením ve vyjetých kolejích. Je to těžké, ale jde to. Jakmile se člověk vzpříčí, vytrhne-li se ze zajetých kolejí, zabředne do bláta.

FILOSOF = mudrc

Pozná své místo ve světovém řádu (fýsis) a přizpůsobí se mu. Nemusí ovládat všechno vědění, stačí, když se filosof vyrovná se svým osudem (se stoickým klidem přijme svůj osud).

Tato filosofie je fatalická – člověk musí poznat své místo ve světě a pěstovat filosofii.

Člověk rozumný je ctnostný. Ctnost je jediným dobrem. Člověk se musí osvobodit od negativních sklonů (apatheia) tím člověk dosahuje ctnosti a následně klidu a vyrovnanosti.

Dobro – ctnost – klid.

Všechny věci 3 škatulky
b) vedou člověka k dobru
c) vedou člověka ke zlu
d) adiafora – tzv. mravně neutrální

Adiafora vedou k mravnímu životu – ctnost – klid.
Protikladné kategorie: zdraví x nemoc, sláva x nedostatek slávy. Mohou vést k mravnému, ale i nemravnému životu.

Hodně stoických filosofů skončilo sebevraždou.
Člověk (filosof), který pozná svůj osud je svobodný.

Kinikové

Řešili otázku, co dělat s amputovanými orgány, s mrtvolou. Sníst? Zakopat?

Řím

Přejímali učení Řecké. Jsou známější než řečtí filosofové.
Lucius Seneca
Epiktet
Marcus Aurelius – jeho posláním je žít se svými vojáky stejně jako oni. Zdůraznil pomíjivost života. Žij ve shodě s přírodou a římským právním řádem.