Míra inflace
• poměr přírůstku indexu spotřebitelských cen za rok k jeho původní hodnotě, v procentech
• CPI měří cenu cenové hladiny pouze v tržní produkce zařazené do reprezentačního koše
• pokud chceme měřit ceny celkové cenové hladiny, používá se index : cenový deflátor – IPD
nominální produkt
IPD= *100
reálný produkt
– dělení inflace
• a) podle projevu navenek
: 1/ otevřená -> zjevná
: 2/ potlačená -> zablokovaná administrativním zásahem státu, ceny jsou nižší než rovnovážné(nedostatek zboží na trhu),vzniká černý trh, růst nucených úspor
:3/ skrytá -> nebyla zachycena, protože výrobky, u kterých byly zvýšeny cenové hladiny, nebyly zařazeny do sledovaného koše
• b) podle výše míry inflace
: 1/ mírná -> plíživá, 3% za rok, nezpůsobuje závažné deformace ekonomiky
: 2/ pádivá -> 10% – 100% za rok, snižuje výkon ekonomiky, kupní síla peněz => nezdravý hospodářský vývoj, nutné zásoby státu, většinou po převratech, např. v ČR po revoluci byla inflace 58%
: 3/ hyperinflace -> extrém, i 1 000 000% za rok, peníze přestávají plnit svou funkci, ekonomika se postupně naturalizuje => statek za statek, např. v r.1985 v Bolívii r=12 000%,v BRD po 1. světové válce r=miliony% => padla říšská marka
• c) podle příčin
: 1/ tažená poptávkou -> vzestup cenové hladiny je vyvolán růstem poptávky
: 2/ tažená nabídkou -> vzestup cenové hladiny je vyvolán poklesem nabídky, z důvodu rostoucích nákladů => „nákladová inflace“, náklady=ceny surovin, energie, mzdy (jsou hlavní složkou nákladů, pokud rostou mzdy rychleji než produktivita práce, hrozí nákladová inflace)
: inflace tažená poptávkou i nabídkou se často kombinují, protože růst mezd ovlivňuje nabídku i poptávku -> hrozí roztočení inflační spirály
: 3/ setrvačná -> inflace, která pokračuje i po tom, co její bezprostřední příčiny už dozněly a v ekonomice už nevznikají žádné nové inflační tlaky => firmy se snaží přizpůsobit vývoji cen, míře inflace a pracovníci se o totéž snaží při jednání o mzdách (protiinflační opatření vlády mohou být účinná jen tehdy, podaří-li se potlačit inflační očekávání ekonomických subjektů)