Pojetí substance

Pojetí substance

Substance u Spinozy musí být dokonalá, jediná, univerzální a nekonečná, neomezená (není nic, co ji omezuje; z toho plyne její jedinost). Kdyby byly dvě, navzájem by se omezovaly. SUBSTANCE JE VŠE. Substance je Bůh, neboli příroda. Božský a přírodní princip je identický. Substance je nekonečná (nemyslí se prostorově), nestvořená – je to tedy zároveň příroda tvořící (tvoří všechno co je uvnitř ní samé) a stvořená (stvořená sebou samým, ona sama v sobě je příčinou své vlastní existence). „Příroda je ta, která je. Její jediné jméno je její existence.„ Substance (Bůh) je tvůrcem – příčinou – smyslového světa avšak tento proces neprobíhá v čase. Relace předcházení je tu logická, nikoli časová. Příroda je i pohybově soběstačná, je v ní vše potřebné, aby pohyb mohl vzniknout. Substance není před, vně, nad – smyslovými věcmi. Bůh je vnitřní, nikoli vnější příčinou věcí, je ve všem. U křesťanského Boha je tomu jinak – Bůh je mimo, „před časem„, před stvořením.

Je Bůh hmotou? Je a není. Bůh je vše? Tedy i zlo, války, smrad, skepse, bolest. Tuto otázku u Spinozy nenajdeme. Ani odpověď. Tyto věci neviděl a nechtěl vidět. Spinozův Bůh se válí v hnoji – to o něm psali jiní filosofové. „Bůh je vše, není nic jiného než Bůh – příroda.„ Není nic jiného než substance. Spinozovi bylo vytýkáno, že z přírody činí skutečného Boha, tím Boha snižuje na pouhou přírodu, takže Bůh se vytrácí a zbývá jen materiální příroda. Spinoza dále tvrdí, že Bůh je ve všem a Voltaire nato: „Bůh je tedy i v koňském trusu.„