Význam kontaktů

Význam kontaktů: když si maminka povídá s kojencem (batoletem). Maminka krmí dítě tak, že říká hami, hami. Dívá se upřeně dítěti do očí. V očích matky (v prostředku zorniček) je obraz dítěte a naopak. Maminka přitom otevírá pusinku, jako že jí. Reflex: dítě se dívá na matku a dělá totéž co maminka. Oni se navzájem vyzývají (interaktivní model). Každou sekundu si dítě a matka vymění nějaký komunikační signál. Proč tak vysoká frekvence? Nedá se to naučit, nedá se to hrát. Je to tak rychlé. Musíme mít dítě rádi, aby se emoční kontakt navázal. Prožívají současně oba jezení (spoluprožívání). Vysoká frekvence výměny informací. Aby byla výměna úspěšná: musí se na něj těšit. Když matka dítě nechce, komunikace nefunguje. Matějíček zkoumali děti: žena, která nechtěla dítě musela jít před interrupční komisi. Ti tam seděli, ona musela říci proč dítě nechce. Oni vybrali skupinu žen, kterým vyhověno nebylo. A druhá skupina, které děti chtěli (nežádali o interrupci). Jsou mezi nimi významné statistické rozdíly: prospívání, počet trestních činů. Nechtěné děti jsou ochuzeni o něco podstatného a jejich vývoj je odlišný od dětí chtěných. Proto se musí maminka na děťátko těšit. Existuje i psychologie, zabývající se prenatálním vývojem dítěte (ultrazvuková vyšetření). Zdá se, že dítě reaguje na nálady matky: když je matka veselá, dítě je klidné. Když je matka nervózní, projeví se to na pohybech dítěte. Významné pro vývoj dítěte je důležité také zdraví matky (kuřačka, feťačka a narkomanka). Je to důležité, abychom odlišili vrozené a naučené u dítěte.
Psychicky od 7mého týdne těhotenství je pro dítě důležité, jak se matka cítí. Má partnera, na kterého se může spolehnout? Těší se na dítě nebo ne? Není to věcí pouze ženy, ale širšího sociálního zázemí. Když se dítě narodí, jsou rozhodující i první okamžiky. Nemocnice: žena rodí v klidu, ztlumené osvětlení, za asistence manžela. Není to továrna na výrobu dětí. Oba prožívají narození potomka. Dítě je položeno na nahé tělo matky. Je to obrovský zážitek pro oba. Má to silný emocionální náboj. Je to impuls k tomu, aby se vytvořila citová vazba: matka – dítě, které ji velmi potřebuje. Jsem malé dítě, mám hlad. Začnu plakat. Rodiče (ošetřovatelé) se mohou chovat různě. Např. si mě nevšímají. Pláču víc a víc až do úplného vyčerpání. To jsou první zážitky světa, co je svět. Nebo vyzývám matku tím, že pláči a ona odpovídá tím, že mě nakrmí. Ale nejenom tím, ale i tím jak na mě mluví. Mluva k dítěti je vrozená. Dítě vnímá frekvenci, výšku nebo hloubku hlasu (spíše reaguje na vyšší hlas: ženský hlas). Copak se ti stalo? Ty máš hlad? Dotýkají se ho, kolébají ho, mluví na něho, dívají se na něho z blízka. Je utišen hlad, ale dítě vnímá (vše se dotýká našeho já – potřeby jsou uspokojovány), cítíme se dobře. Matka je důležitá i proto, že poskytuje pocit bezpečí a citového uspokojení. Systém: výzva – odpověď říká dítěti, zda je mají druzí rádi. Je li na světě chtěno. Budujeme si v těchto vztazích svou vlastní identitu (jsem milování hodný? je svět bezpečný k životu). Když se obejmu se svým přítelem, je to příjemné. Je to stejný princip, jako když maminka chová dítě – blízký dotyk, je to příjemné, zjišťují, že mě mají druzí lidé rádi. Pokud je to interakce pouze Matka – dítě, identita se buduje na jednom konkrétním člověku: dozvídám se pouze, co jsem pro svoji matku. Potvrdilo se, že pro schopnost navazovat vztahy s druhými lidmi je důležité, aby schéma vypadalo: