Teorie poznání

Teorie poznání

Člověk poznává 3 způsoby:
1. z doslechu a zkušenosti (empirická) – málo hodnotné poznání, lidské smysly jsou nedokonalé;

2. racionální poznání – poznání předmětů vnějšího světa skrze ideje předmětů vnějšího světa, opíráme se o dedukci a rozumový úsudek;

3. intuitivní poznání (patří k ontologii!) je splynutí subjektu a objektu – děje se to v rozumu, nejvyšší nazírání rozumem, racionální láska člověka k Bohu, přírodě.

„Naše spása, štěstí neboli svoboda záleží v naší stálé a věčné lásce k Bohu neboli v lásce Boha k lidem.“(I.T.278)

Determinismus

Řád idejí a vnějšího světa je identický. Náhoda neexistuje, když se mi něco jako náhodné jeví, je to pouze má nedokonalost, neznalost příčiny. Vše je svázáno kauzálním řetězcem. Bůh je vše, je dokonalost, nemůže existovat nějaká náhoda, nedokonalost.
Bůh nikdy nejedná ze svobodné vůle, ale vše se děje tak, jak se dít musí. Náhoda neexistuje, je to pouze neznalost příčiny  determinismus. Svoboda je poznaná nutnost.

Afekty a vášně

Síla lidského ducha, sílu vášní se snaží přenést do rozumu, pak je poznání dokonalé, dynamické. Impulsivnost vášní věnovat rozumu – ten je pak živí, impulsivní.

esence = podstatné bytí
existence = vnímatelné bytí (viditelné)
Panteistický monismus –
Definice 1. Příčina ze sebe sama nemůže existovat.
Definice 2. Věc nemusí být jen hmotná – omezená jen věcí téhož druhu.
Def. 3, 4, 5  Def. 6
Modus je závislý na substanci, nemůže existovat sám.